Období velikonoc bývají v Alpách výborné sněhové podmínky pro skialpinistické aktivity. V roce 2016 se naše uskupení Letka Karpatských netopýrů připojila k otevřenému skialpovému setkání Komise tradičního skialpinismu ČHS a společně jsme se vydali do Julských Alp. Prvním cílem na aklimatizace se pro nás stala oblast Mangartu.
Slovinsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
Když vyrazíte na skialpech navštívit Julské Alpy, vyplatí se udělat si zastávku na okraji těchto krásných hor u Lago di Fusine. Třeba jako my, první den při příjezdu. Toto jezero se nachází na severu, na italské straně Julských alp, kde je ve stínu majestátní hory Mangart (2679 m)a s ním i celé údolí, které je protkáno množstvím turistických tras, lehčí i těžší náročnosti.
Do Valle della Lavina jsme se nedostali
Naším cílem bylo vystoupat na pásech přes údolí Valle della Lavina do sedla vedoucí po italsko-slovinské hranici mezi Mangartem a Traunigem (2200 m), které je ve výšce 2166 m a sjet dolů úbočím pod stěnou Mangartu.
Po dlouhé cestě ze všech koutů naší republiky jsme se po svítání dostali na parkoviště u jezera, odkud jsme vyráželi. Byla přechodná mlha doprovázená lehkým mrazem a stabilní lavinovou situací, což nebyly vůbec špatné podmínky pro náš plánovaný výstup. Mnozí jsme se neznali a poprvé se seznámili až na onom parkovišti. Palič nám sice dal jasné instrukce (než si odjel něco vyzvednout z auta), kde a jak máme odbočit k Valle della Lavina, neposlechli jsme a došlo k tomu, že jsme se nechali strhnout davem a pohodovým tempem si vyklouzávali s děvčaty směrem k chatě Rifugio Luigi Zacchi, kde se děvčata těšila na dlouho očekávané „Bombardino“.
Když se po chvíli rozehnala mlha, všimli jsme si, kde se nacházíme a začali jednat. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, přičemž jedna směřovala k chatě a druhá se vrátila k původnímu plánu, ovšem už bylo daleko k odbočce do Valle della Lavina, tak jsme vymysleli náhradní variantu a začali směřovat přímo lesem pod stěnu Mangartu, kudy jsme chtěli sjíždět.
Kolem ledopádu do vyšší části stěny Mangartu
Již z dálky bylo vidět, že výstup nám zkomplikuje nástup na úbočí hory, který dělila skalní hrana táhnoucí se podél celého úbočí s mohutně natečeným ledopádem uprostřed. Cesta k ledopádu vedla pohodlně lesem a pláněmi pod horou. Až když jsme se přiblížili pod ledopád, našli jsme si výstupovou linii, která však obnášela výstup na botách s lyžemi na zádech, pro větší jistotu jsme použili i mačky a cepín. Po pár nastoupených metrech se naše skupinka ještě rozdělila, když se ukázalo, jaká cesta nás čeká nahoru. Větší část dala nad ledopádem přednost využití dobrého počasí vychutnání si sjezdu přímým směrem k jezeru. Naše trojice si zvolila výlez přes skály, kde bylo zapotřebí i trošku lezeckých schopností.
Po překonání tohoto zpestření desetimetrovým lezeckým úsekem, už nás čekalo jen strohé šlapání kolmo vzhůru svahem okolo 40° pod majestátní stěnou Mangartu. Sníh byl ve většině částí výstupu nafoukaný tvrdý a zmrzlý, takže jsme museli celou cestu prošlapávat až nahoru ve stínu masivní stěny. Jelikož stále mrzlo a čím jsme byli výše tím i více foukalo, těšili jsme se nahoru, až nás prohřeje sluníčko.
Velkolepý výhled na Julské Alpy a parádní sjezd
Po asi 1,5 h šlapání od ledopádu jsme dorazili k cíli dnešního dne. Po vystoupení do sedla nás ohromil velkolepý výhled na krásné skalisté vrcholky Julských Alp za krásného slunečného počasí. Nějakou chvíli jsme se kochali výhledy a nahřívali se na závětrné straně na sluníčku. Pak jsme sundali mačky z bot, pásy z lyží a vyrazili na očekávaný sjezd. Sníh byl hodně zmrzlý, takže jsme se nebořili v krustě a mohli si plně vychutnat řezané obloučky. Horní polovina ze sedla vedla po široké pláni se sklonem okolo 30° a čím jsme byli níže, tím se svah více nakláněl, když jsme se dostali až nad ledopád, už jsme stáli na 50° svahu a museli jsme traverzovat směrem ke stěně, abychom objeli místo, kterým jsme lezli nahoru. V tomto místě, kde se přejíždělo do posledního žlábku, kudy se sjelo na pláně pod ledopádem, byl sklon až 60°, ovšem díky tvrdému sněhu to nebyl žádný problém projet.
Poté už nás čekal jen přejezd sněhového odtrhu a byli jsme zpět pod ledopádem, odkud následoval pohodlný sjezd údolím přes les až na parkoviště k jezeru Lago di Fusine. Mohli jsme přejet do Kranjske gory a dále do Julských Alp.
Přístup na začátek
Ubytování a jídlo
Rifugio Luigi Zacchi
Další túry v okolí
Klasická skialpová túra na Malou Mojstrovku (2333 m) ve Slovinsku