Meteostanice (2205 m) – skialpová túra nad Sella Nevea přes sedlo Sella Bila Pec (2005 m)

Oblast Sella Nevea je známá dobrými sněhovými podmínkami až do konce března či dubna podle toho jaká byla zima. Cesta z Brna přes Vídeň, Graz a Villach do Tarvisia je rychlá, a teprve za Tarvisiem průměrná rychlost klesne na hodnotu obvyklou mezi Brnem a Mikulovem. V lyžařském středisku Sella Nevea je velké parkoviště, které v době mimo provoz lyžařského střediska zeje prázdnotou.

Pozor, jako v řadě jiných lyžařských středisek je tady zákaz pohybu na tuleních pásech ve formě fitness skialpnimu po sjezdovkách. Důvodem je nejenom to, že sjezdovky jsou strmější a užší než ledovcové pláně, ale hlavně to, že k oblíbené restauraci v chatě Rifugio Celso Gilberti vede několik skialpových tras zcela mimo sjezdovky.

Tato skialpová trasa vede z části pod impozantní východně orientovanou skalní stěnou spadající z vrcholu Bila Pec (2143 m) ke sjezdovkám. Výstup začínáme na parkovišti, odkud v hlavní zimní sezóně šlapeme rovnou na tuleních pásech. Na jaře jsou ve výškách kolem 1150 metrů už úseky s absencí sněhu, takže úvod může být pěšky s lyžemi na zádech. Z parkoviště podcházíme po silnici lanovku a za ní vcházíme do lesa.

Lesem a pod skalní stěnou k Rifugio Celso Gilberti (1850 m)

V lese se po chvíli připojíme na turistickou značku Sella Nevea – Rifugio Gilberti. Podle stavu sněhu je možné, že ještě kus budeme muset šlapat pěšky. Stoupání vede místy i relativně příkře lese ať už po spádnici nebo v traverzech. Ve výšce kolem 1550 metrů les zřídne natolik, že se objevují krásné výhledy na všechny strany. Impozantní je hlavně výhled na rozlehlou a místy převislou skalní stěnu spadající z vrcholu Bila Pec (2143 m).

Pod skalní stěnou stoupáme do výška přes 1800 metrů, načež se odpojujeme a po cestě pro rolby docházíme na chatu Rifugio Celso Gilberti. Po občerstvení na chatě (pivo nebo radler a k tomu vynikající jablečný štrúdl) přecházíme přímo na východ ke svahům spadajícím ze sedla Sella Bila Pec (2005 m). Výstup do sedla vybíráme podle stavu sněhu. V sedle jsou zbytky budov a parádní panoramatické výhledy.

Do sedla Sella Bila Pec (2005 m)

Sundáváme tulení pásy a sjíždíme strmým kuloárem na planinu do výšky 1900 metrů. Opět nasazujeme tulení pásy a nejprve téměř po rovině míříme přímo na jih. Po pár stech metrech sklon svahu narůstá a opět rychle nabíráme výškové metry ve směru přímo na jih. Docházíme na malou vyvýšeninu ve výšce 2200 metrů, na níž se nachází automatická meteostanice. Jedná se o fantastické vyhlídkové místo, odkud je směrem na jih skalnatý hraniční hřeben mezi Itálií a Slovinskem s 2577 vysokým Kaninen.

Sjezd od meteostanice z 2205 metrů

Po občerstvení a opalování se nás čeká sjezd. Při sjezdu nekopírujeme výstupovou trasu, ale míříme přímo na sever mezi strmější kuloárky s možností skákání z menších skalek. Dojíždíme na pláň do výšky 1900 metrů a naposledy nasazujeme tulení pásy. Musíme vystoupat do sedla Sella Bila Pec. Výstup je od poloviny velmi strmý na kratší traverzy. Alternativou je dát lyže na záda a v případě vyšlapané pěší stopy po spádnici vystoupat do sedla pěšky.

Ze sedla Sella Bila Pec sjíždíme strmější úvodní úsek a poté kousek traverzujeme jižními svahy vrchol Bila Pec. Tím se dostáváme nad strmější svah, kterým sjedeme k červené sjezdovce. V pozdním jaru sjíždíme po sjezdovce až k parkovišti, zatímco uprostřed zimní sezóny si můžeme vybrat ještě z mnoha okolních volných terénů.

Parkoviště Sella Nevea (1150 m) – napojení na turistickou značku v lese – výstup lesem pod skalní stěnu z Bila Pec – traverz pod skalní stěnou – Rifugio Celso Gilberti – sedlo Sella Bila Pec (2005 m ) – planina 1900 m – výstup k automatické meteostanici (2205 m) – sjezd na planinu – Sella Bila Pec – Sella Nevea

RIfugio Celso Gilberti (1850 m) a řada ubytovacích a restauračních kapacit v Sella Nevea

Řada možností kolem Sella Nevea a v nedalekém Slovinsku, Kotovo sedlo, Jalovec