Už týden chodím jako mátoha. Teplota, kašel, bolavý krk. Energie je na bodu mrazu. Budík si na dnešní ráno nastavuji na devátou, a to jen proto, abych stihla hotelovou snídani na Spiterstulen. Zaklapuji budík. Z okna vidím šňůru asi dvaceti lidí stoupat na nejvyšší vrchol Skandinávie – 2469 metrů vysoký Galdhopiggen. Snídaně. V deset hodin vyráží další skupinka. Chce se mi spát, nemůžu se ani pohnout.
Norsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Základní trasa
Podrobný popis
11:00 – zkrat. Zcela mimo své rozumné já jdu balit batůžek a lepím pásy. 11:26 vyrážím. Lyže mám připevněné na batohu. Spodní část je nejstrmější a jarní sluníčko taky udělalo své, sněhu ubývá.
Po dvoustech metrech mám pocit, že vyplivnu duši. Tedy přesněji plíce. Trvá to ještě dalších dvě stě metrů, než se mé tělo smíří s tím šíleným nápadem a začíná neuvěřitelně fungovat. Sláva! Nasazuji lyže a hurá do kopce.
Je krásný den, a sluníčko svítí na plné pecky. Téměř bezvětří, na vrcholcích je pouze mírný vánek. Jak se říká – den ideál. Díky skupinkám přede mnou mám výborně značenou cestu až na vrchol. Co víc si přát? Po dvou hodinách výstupu se dostávám na kamenné pole. Jarní sluníčko má sílu, sníh tady doslova mizí před očima. Následuje přechod, kde sníh leží i v létě. Tady se naopak bořím do těžkého prašanu. Nastupuji na traverz, kde se bez maček jen těžko držím na zledovatělém povrchu. Ve svahu zasekávám hrany tak usilovně, až mi vypíná pravá lyže. Padám a chytám lyži. Nedaří se mi ji nasadit, naopak mi vypíná i druhá lyže. Dnes se tedy daří.
Zbývá už jen kousek – nahoru a dolů a ještě jednou nahoru a doháním skupinku, která vyrážela v devět ráno. Na vrchol přicházíme společně. Nádherné výhledy!
Půlhodina je vyhrazena pro krátký odpočinek, kousek margotky a můj nejoblíbenější foťák Nikon. Pak se připojuji ke skupince studentů, kteří se chystají sjíždět zpátky k chatě Spiterstulen. Většina z nich má těžké široké lyže, což je na tvrdém a větrem ubitém sněhu velká výhoda. Ovšem klučina vedle si to šine na běžkách. Na černočerné sjezdovce má specifický styl – jede vlevo, řízeně padá, v sedě přetočí lyže a jede vpravo. Padá, přetočí lyže, jede vlevo. Smějeme se, vtipkujeme na téma jeho běžek a cesta dolů nám příjemně utíká. Už jsme skoro dole a přichází největší padák. Loučím se a pokračuji dál směrem do údolí Visdalen. Je to sice trochu zajížďka, ale bývají tady nádherně vysněžené žlaby s mírným sklonem. Dnes jsou zledovatělé. Moje tělo mele z posledního. Návrat je bolavý, ovšem šťastný.
Důležité upozornění: Výstup na Galdhopiggenem je vysoce účinná, nicméně ne zcela bezpečná léčebná metoda. Autorka článku nedoporučuje tuto metodu plošně aplikovat! Nemuselo by vám to projít 🙂
Přístup na začátek
Ubytování a jídlo
Kemp Spiterstulen
Další túry v okolí
Ostrovní skialp na Lofotech se sjezdem jejich nejvyšší hory – Higravtindan
