Gvibari (3014 m) – skialpová túra na hřeben nekonečných možností nad Ušguli

Jenomže cesta dolů je ještě lepší! Nebo spíše cesty – varianty sjezdů jsou tady nesčetné. Na Gvibari jsem si šlápnul už čtyřikrát a ani jednou nejel stejnou lajnu. Na své si tady přijdou jak falešní začátečníci, co se hlavně chtějí bezpečně dostat dolů, tak freerideři, kteří skáčou přes skály a cokoli mírnějšího než 40 stupňů považují za dětskou sjezdovku. Túry na Gvibari mají převážně severní expozici, takže jsou vhodné i na pozdní jarní termíny nebo pro případy, kdy už týden pere sluníčko. Díky relativně malé vytíženosti tady i po dlouhé pauze od posledního sněžení snad vždycky najdete aspoň trochu prašanu.

Túra začíná ve vesnici Ušguli, svanetské perle na seznamu UNESCO, která se pyšní titulem nejvýše soustavně obydlené obce v Evropě. Je odloučená a jakmile opustíte vesnici, žádnou občerstvovačku už nenajdete, takže si naberte zásoby na celý den… a možná i něco málo navíc. Skoro určitě vás totiž budou doprovázet místní pejsci, jejichž smutným hladovým očím dřív nebo později podlehnete.

Ať už bydlíte kdekoli, začněte tím, že překročíte jediný mostek na jihozápadním cípu vesnice, a odtud se vydáte cca 500 metrů na západ, než se cesta začne údolím stáčet na jih. Vlevo nad vámi se tyčí hrad královny Tamary – resp. to, co z něj zbylo.

Poznámka: Pokud hned po ránu rádi hamtáte do prudkého kopce, můžete za mostem vyrazit přímo na jih, ale zvlášť za ledových podmínek to bude chtít haršajzny nebo lyže na záda. Navíc se touhle zkratkou připravíte o Variantu A, resp. museli byste se vracet.

Jednou dvakrát překonejte potůček a dostanete se na rozcestí ve výšce asi 2160 metrů. Stojíte jihozápadně pod hradem královny Tamary a je potřeba učinit rozhodnutí, na jakou část hřebene Gvibari vyrazíte. V obou případech jde o na místní poměry relativně populární túry, kam guidi rádi vodí své klienty. Je tedy velmi pravděpodobné, že nějakou stopu už před sebou uvidíte.

Následující text popisuje dvě základní varianty, které ale ani zdaleka nevyčerpávají celý potenciál oblasti. Navíc se dají různě kombinovat. Tady si prostě vyhraje každý!

Varianta A – 10 km a 1000 výškových

O něco lehčí a kratší variantou je vyrazit od zmiňovaného rozcestí v 2160 metrů přímo na jih a nechat se vést relativně širokým a přehledným údolím. Pokračujte rovně až to výšky cca 2650 metrů, kde je potřeba nastoupat doprava a vyhnout se tak stěně před vámi. Odtud logickou linií až na vrchol Gvibari (2943 m). Nápověda: zimní výstupovka vesměs kopíruje letní turistickou trasu „Ushguli – Chvelpi“, kterou znají i Mapy.cz.

Už cestou nahoru vám je zjevné, že sjezd bude peklo – totiž, peklo rozhodnout se, kudy to poslat! Možností je nespočet. Můžete samozřejmě kopírovat přímo výstupovku, ale kdo rád něco prudšího, může nastoupat po hřebeni ještě krapet na východ a sjíždět blíže středové stěny, kterou jste cestou nahoru měli po levé ruce. Jen bacha, ať neuvíznete nad skalami – ledaže by to byl záměr, protože řada z nich se dá skákat.

Kouzlo celé téhle oblasti je, že i jezdecky nevyrovnaná skupinka můžete společně vyťápnout nahoru, ale cestou dolů se roztrhat na několik menších partiček, které se vždycky po pár set metrech zase potkají. Až budete mít dost a nezbyde energie na další přídavky, sjeďte zpátky do údolí a vraťte se do Ušguli po výstupovce. A kdo žádné přídavky nechce, může si lahodit, že během celé túry si tulení pásy nandal všehovšudy jednou – ráno na chatě.

Rozličné možnosti sjezdy jsou vítané i kvůli případné zhoršené lavinové situaci. Lavinovou předpověď zde nehledejte, terén si musíte umět vyhodnotit sami. Stran bezpečnosti je vhodné připomenout i fakt, že v případě úrazu se tu nemůžete spolehnout na rychlou záchranu jako v Evropě (byť signál tu kupodivu chytíte skoro všude), takže není od věci jezdit o něco konzervativněji. To už si každopádně musí rozhodnout každý sám.

První den – transport z Kutaisi do Ušguli (cca 7 hodin), druhý den – túra (Varianta A)

různé možnosti v Ušguli