Amul (2988 m) – arménská vyhlídková skialpová túra nad sedlem Vorotan

Na páteřní silnici E117 vedoucí z arménského hlavního města Jerevanu jižní Arménii přes Vayk do Gorisu a Kapanu leží na jih od výrazného téměř třítisícového vrcholu Amul (2988 m) vysokohorské silniční sedlo Vorotan (2344 m). Z tohoto sedla je možné podniknout krátký skialpový výlet na Amul.

Šlapeme si v silném větru

Cesta z Jerevanu na Vorotan je po silnici E117 hodně dlouhá, a určitě se vyplatí ji spojit s dalšími skialpovými výlety na vyšší kopce, např. Khustup (3206 m). Výhodou relaxačního skialpového výletu na Amul je relativně krátká vzdálenost od začátku do hřebenových partií a celkové nižší relativní převýšení přibližně 650 výškových metrů. Nevýhodou naopak může být to, že v oblasti sedlla Vorotan většinou hodně fouká, takže při příjezdu z arménských „nížin“ se po vystoupení z auta každý velmi rychlé obléká kvůli silnému větru.

V sedle Vorotan je možné se před větrem schovat a případně si nasadit i tulení pásy bez ovlivnění větrem. Přitom je možné pozorovat velké náklaďáky s pneumatikami vylepšenými o mohutné sněhové řetězy, jak zvládají zasněženou cestu, jejíž údržba je v neustálém větru obtížná.

Ze sedla Vorotan vstříc vrcholu Amul (2988 m)

Od velké „brány“ přímo v sedle vyrážíme na tuleních pásech přímo na sever kolem. Jediný snowboardista v naší skupině  Mišo nás na sněžnicích předbíhá a šlape jako motorová myš. Vítr je dost silný, takže i při výstupu používáme lyžařské brýle.

Vliv větru na sněhovou pokrývku je patrný všude kolem nás

Nad sedlem Vorotan se za námi převaluje mlha

Blížíme se do kotle pod Amulem

S postupným nabíráním výšky při vzdalování se od sedla Vorotan jsou výhledy desítky kilometrů do dálky fantastické. Kolem sedla bylo sněhu až moc, ale jak jsme se podél vojenského vysílače přesunovali blíže ke kopcům, bylo čím dál tím jasnější, ze sněhu je na kamenitých svazích relativně málo. Na místě jsme to zjistili i prakticky.

Trojice stoupající za námi

Stoupáme na boční hřeben

Sjezd strmějším zářezem ve svahu

Fotogalerie Amul (2988 m) >>

Se stoupající nadmořskou výškou se začalo postupně kazit i počasí, když se vrchol Amulu začal pokrývat neprostupnou mlhou a mraky. Když jsme vyráželi, bylo všude okolo krásně slunečno, abychom postupně došli do neprostupné mlhy. Mlha také mohla na to, že jsme skialpový výstup na Amul předčasně ukončili ve výšce asi 2700 metrů. Pouze rozběhnutý Mišo na sněžnicích stihnul vystoupit dalších ještě asi padesát výškových metrů, než se nám ho podařilo zastavit.

Sjezdová trasa z bočního hřebene Amulu

Sjezd z bočního hřebene pod Amulem

Nejjednodušší možností sjezdu bylo v mlze kopírovat výstupovou trasu, což se nám samozřejmě nechtělo. Místo toho jsme si našli pěkný svah přecházející z relativně malého sklonu do strmějšího zářezu vylepšeného z obou stran trčícími velkými balvany. Za dobré viditelnosti by tento sjezd neměl chybu, ale když jsme v horní části nic neviděli, tak to bylo částečně trápení. Teprve níže se dalo rozjet vyšší rychlostí a dojet do doliny, z níž začalo naše stoupání. Dolina se mírně svažovala až k sedlu Vorotan, takže na zbývající části sjezdu jsme už moc oblouků neudělali.

Letecky do Jerevanu, dále po trase   silnice E117 Masis – Artashat – Ararat – Armash – Zangakatun – Vayk – Saralajn – sedlo Vorotan (Zangezour)

Menší vrcholy a svahy v okolí