Japonský prašan, to je oč tu běží

Po čtvrté zimní návštěvě Japonska v únoru 2025 (poprvé 2015) uvádíme některé informace k tomu, co a jak dělat na ostrovech Hokkaidó a Honšú. Tato první část je přehledová, v druhém dílu budou uvedeny další podrobnosti. Mezinárodní popularita skialpinistických a freeridových aktivit v posledních letech raketově vzrostla a na světě asi není freerider, který by neznal Niseko a pověstný japonský neuvěřitelný prašan. Jedno je jisté, pokud se s lyžemi nebo splitboardem do Japonska vypravíte a vyjdou vám sněhové podmínky, stane se pro vás Japonsko z hlediska prašanového lyžování úplnou drogou.

Který ostrov vybrat – Hokkaidó nebo Honšú?

Jste-li v oblasti vhodných terénů pro japonské prašanování úplným novicem, tak je tato otázka zásadní. Při zjišťování informací na internetu na vás bude vyskakovat spousta fotografií a videí, z nichž se u většiny z nich bude opakovat Niseko, Niseko, Niseko. Realita je taková, že Niseko je zřejmě světově nejpopulárnějším japonským lyžařským a freeridovým střediskem.

Ostatní střediska na japonských ostrovech za Nisekem z hlediska mezinárodního věhlasu značně pokulhávají. Takže, chcete-li zažít japonský prašan mezi spoustou Australanů, Američanů a Němců, Niseko je určitě volba číslo jedna. Mezi další populární střediska patří například Rusutsu a Asahidake, kde je ale v porovnání s Nisekem převýšení strmějších sjezdových částí výrazně menší a dojezdy k lanovkám jsou dlouhé a mírné. Budete-li hledat v japonštině nebo konkrétněji k jiným střediskům, objevíte i nějaké další zajímavé lokality, které jsou mezinárodně téměř neznámé.

Kromě Niseka nabízí ostrov Hokkaidó řadu dalších středisek a skialpových možností. Většina z nich se s malými výjimkami vyznačuje tím, že bezedný prašan je doprovázen menšími relativními převýšeními a sklony svahů. Strmé lesy z Britské Kolumbie na ostrově Hokkaidó nehledejte. Zájemci o strmé lesy, alpine, a větší relativní převýšení sjezdů musejí zamířit na mateřský ostrov Honšú, do míst, kde se konaly Zimní olympijské hry, tj. do Nagana.

Nedaleko Nagana se nachází Hakuba, kde se konala řada olympijských závodů. Hakuba je komplexem několika středisek, mezi nimiž jsou hlavní Goryu, Hakuba 47, Happo One, Iwatake, Cortina, Tsugaike Kogen, Sanosaka a Minekata. Většina těchto středisek nabízí výborné prašanové podmínky jak na sjezdovkách po čerstvém sněžení, tak v přilehlých lesích.

Horní části řady těchto středisek jsou už vysoko nad hranicí lesa, a například Happo One je ideálním nástupním místem na freeridy z hřebene mezi koncovou stanicí lanovky s nedalekou chatou Happoike Sanso (1820 m) a vrcholem Karamatsu Dake (2695 m). V závislosti na stavu sněhu a lavinovém nebezpečí na nabízí tento hřeben řadu výborných sjezdů, které například do severní doliny končí ve výšce kolem 1000 metrů, odkud se dá dojet k hlavní silnici. Tady je vhodné mít objednaného taxíka, nebo jít 3,5 km pěšky do lyžařského střediska.

Pozor na to, že v dolní části některých z těchto sjezdů jsou terénní pasti, takže v případě utržení laviny může být problém dost velký. Mezi další lyžařská a freeridová střediska na Honšú jednoznačně patří vnitrozemská Myoko Kogen a Nozawa Onsen, zatímco prašanování s výhledem na Japonské moře nabízí Charmant Hiuchi. Ve všech se lyžuje v řídkých lesích nebo na volných pláních s několika metry sněhu pod vašimi lyžemi.

Hokkaidó – skialpování nejenom na sopkách

Při lyžování v Niseku máte pořád před očima rozsáhlý a dokonalý kužel sopky Jótei (1893 m). Tulení pásy vás svrbí, a jen čekáte, kdy předpověď počasí slíbí slunečný den. Pokud to nastane, stačí si jen vybrat nástupní místo. Ideální se nám zdálo nastoupit z jihu od Makkari, což se ukázalo, že tento nápad mělo víc lidí, takže jsme před půl osmou ráno napočítali pět aut. Z výšky necelých 300 metrů nad mořem jsme začali rovnou stoupat na tuleních pásech. Nabuzeni krásným dnem jsme předběhli řadu lidí, co svůj výstup začali o hodně dříve.

Po úvodním úseku s krásnými řídkými březovými lesy, které nám připomínaly výstupy na sopky na Kamčatce, jsme se dostali výše. Tam už je porost spíše keřovitý a se zakrslými stromky, které jsou z horní strany bez větví a navíc nakloněné do údolí. V Evropě by to byl jednoznačně znak aktivní lavinové činnosti, ale v Japonsku je to spíše způsobeno extrémním množstvím sněhu, který se na jaře s oteplením sesouvá níž a ohýbá vše, co mu stojí v cestě.

Pokud se během výstupu pokazí počasí a fouká velmi silný vítr, můžete zapomenout na raritu, kterou je sjíždění do dokonale vysněženého kráteru Jótei. Při našem výletu byl vítr natolik silný, že na okraji kráteru bylo problematické se vůbec udržet na nohou. Vítr také může za to, že od samotné hrany kráteru může být začátek sjezdu přemrznutým ledovým „květákem“. O pár desítek výškových metrů níže se sníh výrazně zlepšuje a následovně se během šestnácti set výškových metrů sjezdu mění přes dokonalý prašan až po lehce zvlhlý prašan v dojezdu k autu. Výlet na Jótei vám bez sjezdů do kráteru zabere s výstupem, sjezdem a přestávkami necelých 5,5 hodiny.

Nejvyšší vrchol Hokkaidó na skialpech

Asahidake (2291 m) je nejvyšším vrcholem ostrova Hokkaidó, nachází se v národním parku a v létě se těší čilému turistickému ruchu. Proto je tady také postavena velká kabinová lanovka, překonávající převýšení přibližně 500 výškových metrů do výšky 1600 metrů. Sopka Asahidake má dávno rozpadlý kráter, který je dnes půlkruhově otevřený směrem ke koncové stanici lanovky. Je tady řada krásně čoudících sopečných fumarol, takže každý, kdo má nutkání se nadýchat sirných výparů, má spoustu možností. Klasická výstupová trasa na vrchol vede po pravé hraně kráteru po letní turistické trase. V závislosti na stavu sněhu je možné celý výstup absolvovat na tuleních pásech, nebo v horních partiích dojít na vrchol pěšky. Nejjednodušší možnost sjezdu je podél výstupové trasy. Z hlediska strmosti a krajinové zajímavosti je podstatně lepší sjezd přímo do rozpadlého kráteru s průjezdem kolem intenzivně kouřících fumarol.

V prašanu přes hlavu na Shiribetsu-dake

Prašanové orgie na tuleních pásech jsme zažili na svazích rozsáhlého vrcholu Shiribetsu-dake (1107 m) nedaleko lyžařského střediska Rusutsu. Nejlepší nástup je ze západu od silnice 257 z výšky přibližně 450 metrů. Odtud máte před sebou sjezdy s převýšením 500–600 metrů bez dojezdu na údolní planiny. Z vrcholu Shiribetsu je nepřeberné množství sjezdů různého sklonu a stupně zalesnění. Při intenzivním sněžení budete nuceni pokaždé šlapat novou výstupovou stopu. Obvykle jsme si dali tři až čtyři sjezdy, přičemž jsme se v hustém sněžení vyhýbali strmým nezalesněným pláním, kde to všechno mohlo snadno jezdit dolů. Strmé lesy jsou ovšem na Shiribetsu naprosto dokonalé.

Honšú je skialpový ráj

Mateřský japonský ostrov Honšú má severozápadně od Tokia a poblíž japonského moře dokonalou skialpinistickou oblast. V hlavní prašanové sezoně je možné si vybírat mezi spoustou sopek, jejichž svahy jsou pokryty proslulými japonskými řídkými lesy. Od března jsou potom kromě lesů k dispozici i spousty nádherných sjezdů v alpine z výšek od 2000 do přibližně 3200 metrů. V hlavní prašanové sezoně je kvůli přetrvávajícímu zvýšenému lavinovému nebezpečí v důsledku intenzivního sněžení pásmo alpine dost nebezpečné.

Ideálním nástupním místem pohodového skialpinisty na Myōkō (2454 m) je lyžařské středisko Akakura. Počítejte s tím, že od koncové stanice lanovky budete stoupat ve štrúdlu skialpinistů, splitboardistů a snowboardistů na sněžnicích. Nepochybuji o tom, že většinu brzy necháte za sebou, zvláště pokud vás vzhůru požene krásné počasí. Na vrcholku 1900 metrů všichni zůstávají, a po ZZJ hřebínku můžete pokračovat do zajímavých terénů pod Myōkō. Po jihovýchodní hraně vyšlapete na tuleních pásech až téměř na vrchol, kde je to ke konci částečně skalní výstup. Jihovýchodními a východními svahy, řídkými lesy vede fantastický sjezd do přibližně 950 metrů, odkud je potom nutné částečně odbruslit zpátky do lyžařského střediska. Dalších skialpinisticky zajímavých sopek a vrcholů je v této oblasti Honšú velké množství, takže jen záleží na každém, zda je ochoten se k nim dostat a kolik jich chce sjezdit.

Co dalšího v Japonsku?

Pokračování s podrobnostmi k pohybu a pobytu na japonských ostrovech je v dalším článku