Japonské ostrovy jsou oblastí zaslíbenou pro všechny milovníky dokonalého prašanu v jakémkoliv množství. V posledních patnácti až dvaceti letech extrémně stoupá popularita především ostrova Hokkaidó pro lyžaře a snowboardisty toužící po prašanu. Na co se před cestou do Japonska připravit?
Úvod k pohybu na dvou hlavních japonských ostrovech je uveden v článku Japonský prašan, to je oč tu běží, kde jsou popsány některé zajímavé cíle na ostrovech Hokkaidó a Honšú.
Mezinárodní popularita skialpinistických a freeridových aktivit v posledních letech raketově vzrostla a na světě asi není freerider, který by neznal Niseko a pověstný japonský neuvěřitelný prašan. Jedno je jisté, pokud se s lyžemi nebo splitboardem do Japonska vypravíte a vyjdou sněhové podmínky, stane se pro vás Japonsko z hlediska prašanového lyžování úplnou drogou.
Japonský prašan
Proč jet do Japonska? Hlavní motivací je světoznámý bezedný prašan. Vydatné sněhové srážky jsou hlavně v severní a západní části Japonska. Zatímco v Tokiu pomalu neví, co je to sníh, stačí vyjet kus směrem na Nagano a po cestě se bezsněhové oblasti začnou rychle měnit v hodně zasněžené. Samozřejmě, že výkyvy počasí mohou způsobit i to, že v únoru zaprší jak v Niseku, tak v Hakubě. Může dojít i na takový extrém, jaký se stal v únoru 2024, kdy dolní části sjezdovek v Hakubě byly úplně bez sněhu. S tím souvisí i to, že i v Japonsku se začaly objevovat sněhová děla, kterými je Evropa doslova posetá.
Zatímco v našich končinách měříme výšku sněhové pokrývky na centimetry, případně desítky centimetrů, tak v Japonsku je základní měrnou jednotkou metr. Není to ovšem jeden metr, ale na mnoha místech přesahují roční úhrny sněhových srážek hranici deseti metrů. Takové množství sněhu spadne díky tomu, že se studený sibiřský vzduch (teploty kolem -30 C) dostává přes teplejší Japonské moře (teploty kolem +5 C), kde vlhkost z moře nad pobřežím kondenzuje a vytváří sněhové mraky. Tyto mraky poté stoupají podél návětrných stran pohoří vzhůru a ochlazují se. Nad horskými hřebeny vytváří extrémní sněhové srážky. Nejvíce sněhu padá mezi prosincem a přelomem února a března, přičemž maxima jsou obvykle v lednu (podrobněji R. Juras, V. Moravec, 2024).
Na ISSW 2024 byla řada prezentací a posterů na téma sněhu a lavin v Japonsku (J. Pala, 2024). V jedné z nich zdůrazňovali, že celkové množství sněhových srážek s probíhajícími klimatickými změnami nebude příliš měnit, ale sníh se bude kumulovat ve vyšších nadmořských výškách. To může samozřejmě způsobovat i častější rozsáhlejší laviny.
Podrobně rozebírá vývoj sněhových srážek a výhledy do budoucnosti T. Sasai, a kolektiv (Sasai. T., 2019), který uvádí: „Nedávno jsme zažili několik silných sněhových událostí, ale stále dostatečně nerozumíme tomu, jak globální oteplování ovlivní změny v místních extrémních sněhových událostech. Nad horami se vzduch ve spodní vrstvě ochlazuje orografickým vzestupným proudem a kondenzující vodní pára vede ke zvýšeným srážkám. Proto se předpokládá, že budoucí zvýšení teploty posílí srážky nad horskými oblastmi a konvektivní aktivitu nad Japonským mořem, což povede ke zvýšení extrémních sněhových událostí v oblasti zimního monzunu. Očekává se, že povede k větším regionálním rozdílům v extrémním množství sněhových srážek.“
Japonci na snowboardech nebo na lyžích?
Zatímco v Evropě by se mohlo zdát, že popularita snowboardingu je už za svým zenitem, v Japonsku je to úplně jinak. Při první návštěvě místních středisek mimo mezinárodně profláknutých se může zdát, že všichni Japonci jezdí jenom na snowboardech. Po více návštěvách je jasné, že Japonci, kteří to na sněhu umí, jsou snowboardisti. Většina Japonců, co jezdí na lyžích, se to učí v rámci školních a univerzitních lyžařských kurzů.
Samostatnou kapitolou jsou pak vojenské jednotky ve velikosti od družstva po četu, které jsou vybavené „gumáky“, kandahárem a bílými relativně úzkými a krátkými lyžemi. Část vojáků lyžuje dobře, ale většina jsou úplní začátečníci, kterým dělá poněkud problém nejenom měkká obuv, ale také volná pata a malá nebo velká polní.
Jezdit či nejezdit do lany ohraničených oblastí?
Lyžařská střediska, v kterých se provozuje freeride, což většinou znamená jízdu v různě hustém lesním porostu, mají ve svých areálech oblasti ohraničené lany, za něž je vjezd na lyžích nebo snowboardu zakázán. Je dobré to dodržovat, protože hrozí zabavení permice, vyloučení z přepravy, případně i pokuta. Navíc je dobré obecně dodržovat všechna možná bezpečnostní pravidla a mít dobré pojištění. Ve střediscích je obvykle na vývěsce u vleků uvedený podrobný ceník záchranných prací.
Laviny, převěje, tree wells a topení se v hlubokém sněhu
Z Kanady a USA jsou dobře známe tree-well (stromové studny), kde je možné zahynout snadněji než v lavině. Japonské lesy jsou převážně listnaté, a proto je v nich méně tradičních tree-well (stromové studny) kolem jehličnatých stromů. Hluboké stromové studny ale mohou vznikat i v okolí sněhem pokroucených kmenů listnatých stromů. K tomu se v bezedném prašanu přidávají navíc nehod typu Snow Immersion Suffocation (SIS), tedy udušení se po pádu do hlubokého sněhu a nemožnosti se z něj dostat. Ve volném terénu jsou navíc i nehody, kdy je možné se propadnout do vodopádu nebo potoka a v něm se utopit.
Dokonalé japonské aprés ski – onseny
Nejenom prašanovými orgiemi na lyžích, splitboardu nebo snowboardu je v Japonsku živ člověk. Nedílnou součástí výletu do Japonska je také regenerace a japonská kuchyně. Tomu jsou místa na ostrovech Hokkaidó i Honšú dokonale uzpůsobena. Po skialpovém nebo freeridovém dni stačí odložit výstroj a „zaplout“ do některého z mnoha onsenů. Termály jsou téměř všude. Někde jsou součástí ubytování (je vhodné vybírat ubytování s onsenem) a jinde jsou veřejně přístupná, kde se platí vstupné. Pobyt v onsenu je časově neomezený v rámci otvíracích hodin.
Na plavky rovnou zapomeňte, neboť se vše striktně dělí na pánskou a dámskou část, takže bez ohledu na to, zda je vaše skupina smíšená, budete vždy jen v pánské společnosti. Považujeme se sice za čistotné, ale přístup místních nás dost překvapil. Zatímco my jsme se před vstupem do onsenu umývali a sprchovali do pěti minut, typický Japonec byl schopný tento úvodní rituál provádět 30–45 minut. To ovšem nebylo vše, neboť tato situace se přesně opakovala i při výstupu z onsenu.
Náročnost skialpu v Japonsku
Náročnost a sklon svahů při skialpinistických aktivitách v Japonsku se mohou výrazně lišit. Na Hokkaidó se jedná převážně o prašanem přeplněné lesy, s výjimkami jako je Niseko, sopka Jótei, oblast Asahidake a několik dalších, kde je významně zastoupeno také lyžování nad hranicí lesa. V hlavní prašanové sezoně se jedná o parádní lesní lyžování s převýšením od 500 metrů výše. Sklony mohou být od mírných až po velmi strmé. Při pohybu ve volném terénu pozor na vodní toky a nádrže.
Reference:
- R. Juras, V. Moravec, Tajemství Japow: Jak vzniká legendární prašan v Japonsku? Katedra vodního hospodářství a environmentální modelování (KVHEM) na České zemědělské univerzitě v Praze, 2024
- J. Pala, Sněhem a lavinami nabitá konference ISSW 2024 v norském Tromsø byla parádní, TP, 2024
- Sasai, T., Kawase, H., Kanno, Y., Yamaguchi, J., Sugimoto, S., Yamazaki, T., et al. (2019). Future projection of extreme heavy snowfall events with a 5-km large ensemble regional climate simulation. Journal of Geophysical Research: Atmospheres, 2019; 124: 13975–13990. https://doi.org/10.1029/2019JD030781
