Lyžování mě bavilo už odmalička, tedy alespoň moji rodiče to tvrdí. Já si to nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že mi neutkvělo žádné velké trauma (až na to, že jsem si musela počítat jízdy a nemohla čůrat do chvíle, kdy jsem se dostala průměrně pod 1 Kč za jízdu), mají asi pravdu.
Jak si holka z Prahy po tréninku na Petříně vyrazila na závody freeride world qualifier v Andoře
Pavel Pichler
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Fotogalerie Jam Extreme 3* 2017 >>
Vždycky mě lákaly zasněžené prudké svahy a úzké kuloáry a tak jsem trochu potrénovala na domácím Petříně a vyrazila do Alp. Můj původní plán byl závodit celou sezónu. Jenže to jsem ještě nevěděla, že v Alpách nenapadne sníh a většina závodů, na které chci jet, bude odložena nebo zrušena. A tak se stalo, že v druhé části sezóny jsem se na žádné závody nemohla dostat, protože jsem neměla dostatek bodů, popřípadě jsem nedostala volno z práce.
Navíc můj zdravotní stav v průběhu této zimy nebyl nejlepší – nejprve bronchitida, poté zánět vejcovodu, následovaný akutním a chronickým zánětem močového měchýře, což celkově dělá patero antibiotik. Nic moc na to, že jsem si dala předsevzetí, že žádná antibiotika brát nebudu.
Přes všechny tyto problémy se mi nakonec podařilo dostat se alespoň na jedny závody Freeride world qualifier – Jam Extreme 3*. Pořádaly se sice až v daleké Andoře, ale to znamenalo roadtrip, což mě nadchlo. Poté, co jsem se vrátila ze své skoro tříleté pouti po světě, každý výlet mi vyloudí úsměv na rtech a žaludkem mi projede příjemné zašimrání, což v mém případě neznamená pocit zamilovanosti, ale natěšení na další cestu, byť jen na pár dní.
- Země: Andora
- Název střediska: Ordino Arcalís
- Název stěny: Cataperdís a Port del rat
- Vrchol: 2806 m
- Cíl: 2250 m
- Převýšení sjezdu: 556 m
- Sklon: 50 – 20 stupňů
- Svah: jihovýchodní
Face´s information
|
V práci jsem skončila o měsíc dříve, posunula si dovolenou a vyrazila do Andorry, kde jsem v zimě nikdy předtím nebyla.
Jak už to tak na jihu bývá, časový harmonogram nebyl vytvořen k tomu, aby se následoval. Chvilku jsem dokonce přemýšlela o tom, zdali jsem na správném místě, poněvadž hotely, které měly být pro nás levnější, žádné slevy neposkytovaly a ráno, když jsem si šla vyzvednout skipas, na startovní listině chybělo moje jméno. Museli jsme volat organizátorům, aby ověřili, že tu opravdu mám být. No to by byl teda gól, jet 2000 km do Andory a dozvědět se, že můžu jet zase zpátky.
Meeting se měl pořádat v 10:00, ale do 10:20 se nikdo neobjevil, a tak jsem se sama snažila vymyslet, co se jede, odkud a kudy bych asi tak měla jet dolů. Kéž bych měla nějakého trenéra jako ostatní… V 11:00 měl být „demonstration drop“, čekala jsem do 11:30, ale nic se nedělo.
Věděla jsem, že mentalita Andořanů bude blízká té španělské, ale přesto jsem to podcenila. Veškeré slibované slevy neplatily a podle harmonogramu se nikdo neřídil. Snad i proto jsem ani nezkoušela jet do bazénu do Ordina, který měl být zadarmo v rámci startovného.
Večer se uskutečnil meeting a focení (jen s hodinovým zpožděním), rozdělení čísel a rozdání tašek se stravenkami na oběd a večeři. (Polovina z toho v mé tašce chyběla, a tak jsem byla další den bez oběda). Když jsem se vrátila na ubykaci, ostatní dívky brousily a voskovaly lyže. Já neměla ani vosk, ani brousky, tak jsem si dala panáka whisky a odebrala se do postele.
Jak freeridové závody probíhají a jak se hodnotí? Startuje se ve čtyřech kategoriích – lyže a snowboard, muži a ženy. Musíte si vybrat svou „lajnu“ (kudy pojedete dolů) ve vytyčené zóně. Hodnotí se celkem 5 složek – jak originální „lajnu“ si vyberete, technika jízdy, skoky, plynulost a kontrola nad jízdou. Celkový dojem z vašeho lyžování je ohodnocen bodově na škále od 0-100, kdy 100 je maximum. |
Ráno se mělo začínat brzy, ale jak už jistě sami předpokládáte, měli jsme zpoždění. Výšlap k bráně A, kterou jsem si vybrala za svou startovací bránu, trval skoro hodinu a vedl přes kluzké kameny a strmé svahy, museli jsme vyjít s lyžemi na zádech na nejvyšší horu a poté slyžovat po zmrzlém hřebínku dolů ke kuloáru.
První třetina mé jízdy byla skvělá, ale moje opojení rychle opadlo. Nohy odmítaly pracovat, byly unavené a chtělo se jim odpočívat, přestala jsem se soustředit na jízdu a trochu se ztratila. Skokánek, který se znenadání objevil přede mnou mě trochu překvapil a podle toho vypadal i můj skok. Dostat se do cíle mě stálo všechny síly a musím říct, že mi bylo úplně jedno, jak se tam dostanu, jen už abych tam byla. Nakonec se tak stalo, ale byl to věru nadlidský úkon. Je zajímavé, jak rychle tělo zeslábne, když ho přestanete trénovat.
Večerní vyhlašování výsledků bylo opožděné o dvě hodiny, ale nakonec jsme se dočkali. Skončila jsem na pátém místě, což není věru zlé na to, v jaké jsem byla kondici. A co z toho plyne pro mé další působení ve freeride world qualifier? Doufám, že příští rok napadne víc sněhu a já budu mít dostatek financí na to v závodech pokračovat. Taktika pro příští rok je jasná – víc dřepů a méně antibiotik.
Výsledky Jam Extreme 3*
Přes padesát mužů
- Dylan Braillard (FRA ) 1100 pts
- Max Vaquin (SUI) 900 pts
- Solan Dejouy (FRA) 700 pts
21. Jan Tajboš (SVK) 206 pts
Ženy – 13 účastnic
- Laia Castellarnau Plaza (ESP) 1100 pts.
- Valeria Apostolo (ITA) 900 pts.
- Elena Mitrengova (BGR) 700 pts
- Megane Betend (FRA) 590 pts
- Martina Laboha (CZE) 510 pts
Snowboardistky
10. Drahomíra Jezerčáková (SVK) 305 pts
Martina Labohá je cestovatelka, nadšená sportovkyně a vášnivá gastropožitkářka – je podporována firmou K2 snow cz a Boatpark. Píše a přednáší o svých cestách s Drahuš. Sama se vydala na skoro 3 letou cestu po Asii a Oceánii a momentálně se nejčastěji pohybuje mezi ČR a Švýcarskem. Používá vybavení – lyže K2 Pinnacle 105, boty mám Pinnacle 130, a lavinový batoh BCA Float 32. |
