Všichni, kdo se někdy alespoň náznakem setkali s lavinovou prevenci a lavinovými nehodami, ví, že pro přežití kriticky zasypaného je nejdůležitějších prvních 15-18 minut. Odkud to pramení a jaké jsou nejdelší zaznamenané doby přežití pod sněhem?
Haegeli P (2011) porovnává křivky přežití z kanadských a švýcarských statistik za období od 1. 10. 1980 do 30. 9. 2005. Ve své studii zahrnuli 301 lidí v Kanadě a 946 ve Švýcarsku. Zjistili, že pravděpodobnost přežití se snižuje v případě zranění a hustějšího sněhu. Zajímavé bylo porovnání vykopání kriticky zasypaného, který byl v Kanadě v průměru 18 minut, zatímco ve Švýcarsku 35 minut.
Nedávno byl zdokumentován (Bracco et al., 2024) případ lyžaře (55 let), který byl kriticky zasypaný ve výšce 2240 metrů v lavině v Piemontu ve Valle Grana v Itálii po dobu 4:51 h. Přitom měl hodinky monitorující TF. Měl částečně volné ruce a snažil se uvolnit prostor před ústy pro zvětšení prostoru pro dýchání. Jeho průměrná TF se měnila od 151 během fyzického výkonu takto:
- 1-11 min tachykardie TF 128 +/-2 (rozsah 115-131)
- 12-23 min bradykardie TF 40+/-11 (rozsah 30-83)
- 24-80 min vyšší variabilita TF 75+/-20 (rozsah 32-132)
- 80-291 min nižší variabilita s nižší TF 63+/-13 (rozsah 36-117)
Během zasypání došlo k podchlazení na teplotu jádra po vykopání 26,4 C. Na jednotce intenzivní péče došlo k zahřívání rychlostí 0,5 C za hodinu. Za 17 h 41 min dosáhla teplota pacienta 36,1 C. Bylo to poprvé, co byla podrobně zaznamenána data o TF v průběhu kritického zasypání přesahujícího 60 minut. Přitom se uvádí, že při kritickém zasypání trvajícím přes hodinu je úmrtnost přes 80%.
Co a jak se děje při dýchání pod sněhem zkoumají podrobně na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, kde se nadechují a vydechují do předdefinované vzduchové kapsy ve sněhu – viz Horáková a kol. (2022).
Nejdelší zaznamenané případy přežití při kritickém zasypání
Zatímco při zimních sportovních aktivitách přežití při kompletním zasypání jen výjimečně přesahuje hodinu, viz případy z Lyngenu 2025 a Itálie, v historii jsou popsány případy přežití v zasypaných budovách v délce dnů. Oproti v řadě ohledů podobných případech závalů a zasypání horníků v dolech je dlouhodobý pohyb pod sněhem hodně specifický.
Nejdelší zdokumentované přežití pod sněhem je z Bergemolettu v Itálii, kde 19. 3. 1755 lavina zasypala ve stáji čtyři lidi (2 ženy, dívku a chlapce) a několik kusů dobytka (Lehner, 2022). Po 37 dnech byly ženy vykopány živé Maria Anna Rocchia (asi 45 let), Anna Rochia (24 let), jedenáctiletá Margareta. Nepřežil pětiletý bratr Margarety. Celou dobu strávili v absolutní tmě ve zhroucené stáji o rozměrech přibližně 3,7 × 2,4 × 1,5 m s několika kusy dobytka. Měli jen kozí mléko, pár kaštanů, pár kilogramů syrového masa z narozeného kůzlete a vodu z roztopeného sněhu. Byly těžce podvyživené, vyčerpané, neschopné pohybu s mravenčením, třesem a slabostí v nohou. Chodit mohly opět po jednou až šesti týdnech.
Pravděpodobně druhé nejdelší zasypání pod sněhem ve zhroucené budově je z oblasti Margaritze nedaleko Heiligentblutu v Rakousku ze soboty 20. 1. 1951 (Fraser, 1961). Gerhard Freissegger (26 let) tam přežil zasypání 12,5 dne poté, co lavina ve večerních hodinách zavalila chatu u mezistanice nákladní lanovky, kde s kolegou spali. Siegfried Lindner zemřel čtyři hodiny po pádu laviny. Gerhard v nočním prádle s nohama zavalenýma pod dřevem a sněhem neměl sníh pouze v malé oblasti kolem úst a krku. Z prvních hodin si nic nepamatuje, jen slyšel, jak záchranáři procházeli nad ním, slyšel jejich hlasy, křičel, ale bez odezvy. V dalších dnech se to ještě opakovalo. Čtvrtý den si dokázal uvolnit obě ruce stejně jako nohy po kolena. Po osmi dnech se mu podařilo uvolnit i nohy. Desátý den se mu podařilo prohrabat poslední vrstvu sněhu a ucítil čerstvý vzduch. Jelikož měl na sobě jen noční prádlo, nemohl ven, protože by hned zmrznul. Čekal tak další dny, než se objevili další lidé, což bylo v poledne 2. února 1951. Ztratil přibližně 30 kg hmotnosti. Měl omrzliny na obou, zánět močového měchýře, plic a ledvin a křečovité poruchy vidění. Následně přišel o obě nohy pod koleny.
Dalším případem dlouhodobého přežití v zasypané a zborcené budově je případ z lyžařského střediska Alpine Meadows v Kaliforni ze dne 31. 3. 1982. Velká lavina zasypala a zničila několik budov. Řada lidí byla zasypána a sedm z nich zemřelo. Po pěti dnech od laviny byla nalezená živá Anna Conrad. Když se budova pod náporem sněhu hroutila, dostala se pod lavičku, která ji zachránila život. V leže pod lavičkou přežila pět dnů než ji záchranné týmy našly: „Hodně jsem spala a myslela na přátele. Pořád jsem si říkala, že to zvládnu, zvládnu to. Najdou mě.“
Nejnovější případ je z norského Lyngenu: Kriticky zasypaný přežil pod sněhem přes sedm hodin v norském Lyngenu v březnu 2025
