Lyžování s vrtulníkem neboli heliskiing je to nejlepší, co se dá s lyžemi nebo snowboardem na zimních horách zažít. Kolébkou heliskiingu je Britská Kolumbie v Kanadě, kde první výpravy s lyžemi a vrtulníkem začal organizovat zakladatel tohohle sportu Hans Gmoser. Jak si tedy nejlíp užít jízdu v čerstvém prašanu?
Heliskiing v Kanadě – prašanové orgie za jakéhokoliv počasí
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerieFotogalerie Heliski v Kanadě >>
Heliskiing je obecně lyžování s vrtulníkem, podle oblasti může být jednodenní, nebo ve tří- až sedmidenních turnusech. Při jednodenním heliskiingu se ráno potkáte buď u kanceláře heliskiingové společnosti, nebo na letišti a letíte do hor. U vícedenních turnusů se obvykle vyráží za prašanem každý den z chaty v horách. Brzy ráno se tam vždycky sejdou horští vůdci s pilotem a podle předchozí analýzy se rozhodnou, do kterých oblastí vyrazit, aby měli lyžaři k dispozici co nejvíc prašanu. Celý den se tráví na lyžích za asistence vrtulníku, který lyžaře pokaždé „vyveze“ na jiný vrchol nebo sedlo. Dolů se pak jede neporušeným sněhem. Po odpoledním lyžování čeká na účastníky rozmazlování v podobě občerstvení, bazénu, sauny, jakuzzi nebo relaxace.
Ideální terény na heliskiing
V horách vede skupinu horský vůdce UIAGM a po domluvě s pilotem vybírá sedla nebo vrcholy, na které vrtulník přistává. Po vyložení vůdce rozhoduje o trase a jede ze svahu vždycky první. Během dne je takhle možné absolvovat až osm sjezdů, z nichž každý může mít převýšení třeba osm set výškových metrů. Je na vůdci, jaké terény podle aktuálních podmínek a lyžařských schopností skupiny vybere.
V případě velkého množství prašanu a za jakéhokoliv počasí jsou nejlepší strmé i velmi strmé řídké lesy, případně v kombinaci s tzv. pillows (sněhovými polštáři). V případě krásného počasí jsou parádní terény nad hranicí lesa a ledovce, tzv. alpine, které nabízejí kombinace strmých a mírnějších svahů s fantastickými výhledy.
Nebezpečí heliskiingu
Při heliskiingu v neledovcových oblastech jsou nad hranicí lesa hlavním nebezpečím laviny, ale většina společností tohle nebezpečí minimalizuje díky vynikající lavinové prevenci a měřením v terénu. V oblastech strmých kanadských lesů jsou laviny zanedbatelné, ale hlavním nebezpečím jsou tzv. tree well, tedy stromové studny. Vznikají při velkém množství sněhu, kdy jsou jehličnaté stromy zakryté vysoko do výše korun a kolem jejich kmene se vytvářejí trychtýře, hluboké i několik metrů. Při průjezdu těsně kolem trčících větví se proto může stát, že se lyžař nebo snowboardista sněhem propadne až pět metrů.
Kam dál za heliskiingem
Kolébkou lyžování s vrtulníkem je kanadská provincie Britská Kolumbie. Hans Gmoser založil společnost CMH (Canadian Mountain Holidays), zaměřenou na horské aktivity, v roce 1957 a letecký způsob přístupu do hor použil poprvé v Cariboos s hornoplošníkem Cessna 180 na začátku května 1962. O tři roky později vznikl heliskiing v podobě, jaké jej známe dnes, když se během dvou týdnů v pohoří Purcells vystřídaly s vrtulníkem dvě skupiny lyžařů. Pokud někdo hledá nejrozsáhlejší „heliskiingové hřiště“, najde ho právě v Kanadě. Do neuvěřitelných prostor pokrytých pohořími se v zimě dá v rozumném čase dostat jen s vrtulníkem.
V Britské Kolumbii je řada společností nabízejících heliskiing. Největší z nich je CMH, která vlastní řadu chat se všemi možnými obtížnostmi sjezdů od pohodového prašanového lyžování i pro rodiny s dětmi až po velmi strmé pláně nad hranicí lesa a proslulé, prašanem přeplněné jehličnaté lesy. Pro ty, kteří si chtějí dobře zajezdit ve strmých terénech, doporučuju na prvním místě chatu CMH Galena.
Infobox |
Z evropských oblastí je u nás díky aktivitám Robina Kalety a Josefa Šimůnka dobře známý heliskiing za severním polárním kruhem s nástupním místem na letišti ve švédské Kiruně. Relativně blízko je to také do vysokých hor Gruzie. Trochu dál je potřeba letět při zájmu o heliskiing v Uzbekistánu nebo Kyrgyzstánu. Pokud má někdo zájem o co nejvíc výškových metrů v rámci jednoho sjezdu, bude pro něj rájem pro heliskiing poloostrov Kamčatka. Tam se obvykle sjíždějí aktivní i vyhaslé sopky, na nichž převýšení jednoho sjezdu může snadno dosáhnout i dva až dva a půl tisíce výškových metrů. Za ideálního květnového počasí a při dostatku peněz se vám tak může podařit podobný výkon jako slovinskému freeriderovi, který v květnu 2013 za dokonalých podmínek najezdil skoro 26 000 výškových metrů na vulkánech v okolí Petropavlovska Kamčatského.
Jan Pala se skialpinistickým aktivitám věnuje dvě desetiletí od Kanady přes Evropu, Blízký východ až po východní Asii (Japonsko, Kamčatka). Je autorem knihy Hory a sníh (Jan Pala, Iva Filová a kol., Epocha 2010) a spoluautorem knihy Horolezecká abeceda (Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol., Epocha 2007). Skialpinismus propaguje od metodiky přes kurzy až po přednášky. |
Clanky tohoto typu se vetsinou oznacuji „PR“ nebo „Reklama“.