GIRLS ON SKIS Eliška Vondráčková: Na skialpech jsem začínala v zahraničí

Od počátků lyžování ke skialpinismu

Obvyklá otázka na začátek – jak, kde a kdy jsi začínala lyžovat?
Lyžovat jsem začala jako dítě, ve slovenské vesničce Čičmany, odkud pocházel můj děda a kde je lyžařské středisko. Společně s bratry a bratranci jsme tak brázdili místní svahy.

Kdy a proč jsi přesedlala ze sjezdovek (nebo běžek) na skialpinismus a freeride?
Nejdříve jsem z potřeby změny v 15 letech přesedlala z lyží na snowboard. Na vysoké škole jsem se pak přihlásila do horolezeckého oddílu a začalo moje hodně lezecké období, kdy lezení zabíralo většinu mého volného času. V horách jsem se tak i v zimě vyskytovala navázaná na lano, ověšená železem, s mačkami a cepínem. Jednoho dne mi moje lezecká parťačka (zdravím Markétu) řekla, že už v zimě v horách lézt nebude, že už se bojí. Další parťačku na zimní lezení jsem nenašla, znala jsem ale několik lidí, kteří chodili na skialpy, tak jsem začala jezdit s nimi. Hned jsem ocenila velkou výhodu skialpinismu v porovnání se zimním lezením, a to, že člověk nemusí mrznout při jištění na štandech. Lezení mám ale pořád ráda a nejlepší skialpové výlety jsou pro mě ty, kde jsou i lezecké pasáže na mačkách, s cepínem a lyžemi na zádech, skalnaté dolezy na vrchol bez lyží apod.

Jaké byly tvé oblíbené terény ve skialpinistických počátcích?
Můj první skialpový výlet byl do Rotenmannských Taur. Kamarád (zdravím Radima) mi půjčil svoje staré skialpy. Byly strašně dlouhé a úzké, nedokázala jsem je ovládat a padala jsem i při výstupu. Asi každých 10 metrů. Byla hrozná mlha, vichřice a zabloudila jsem. Následně při sjezdu jsem na těch lyžích nezvládala zatáčet, byl hluboký těžký sníh a krusta, dolů jsem se dostala kombinací šusu a pluhu. Pohyb na lyžích volným terénem mi ale stejně učaroval.

Co tě vedlo k přechodu k náročnějším sjezdům, do vyšších hor a do neobvyklých oblastí?
Druhý skialpový výlet byl na Silvrettu a třetí do Chamonix. Čtvrtý byl myslím přechod Vysokých Tater z Popradského plesa, přes sedla, Teryho chatu a Brnčálku, do Tatranské Lomnice. Do vyšších hor a vzdálenějších oblastí sem se tak dostala rovnou na začátku. V ČR jsem poprvé skialpovala až před dvěma lety na setkání skialpinistů na Brádlerových boudách v Krkonoších. To, že je možné se pohybovat na lyžích s tuleními pásy i na českých kopcích a mírnějších svazích, jsem tak zjistila až takto opožděně.

Které ze svých skialpových výprav nebo sjezdů si hodně ceníš?
Na skialpech jsem měla to štěstí zažít spoustu krásných výletů. Největší radost mám z dlouhých horských dnů, za dobrého počasí a dobrých sněhových podmínek. Jak jsem zmiňovala dříve, ideálně v kombinaci s trochou toho lezení. Minulou zimu to bylo např. v italských Dolomitech v oblasti Pale di San Martino, kde jsme podnikli několik opravdu pěkných přechodů.

Jakým aktivitám se věnuješ kromě skialpinismu?
Mám ráda různorodost a asi bych se nechtěla věnovat čistě jen jednomu sportu. Jako dítě jsem chodila do závodního plavání, následovala vodní záchranná služba. Baví mě aktivity v přírodě a v horách. Od mala jsem se ráda pohybovala po kopcích během, jako děti jsme závodili s časy uvedenými na rozcestnících. Během studentských let byl můj oblíbený typ výletu, sbalit do malého batůžku spacák, žďárák a alumatku, k tomu bundu a půl litrovou flašku vody (z jídla se tam vlezla tak jedna tyčinka, takže jsem se najedla hodně v sobotu ráno a pak až v neděli večer) a vyrazit na víkend stopem do hor, běžet kam to půjde, večer někde zabivakovat a druhý den se vrátit zpátky. Běh v horách mám ráda i v rámci dlouhých horských závodů, beru je i jako poznávací výlety. Poslední dva roky se mi dařilo zase o něco více lézt na skalách, zejména v domácím Moravském krasu. K dalším aktivitám patří kolo nebo kajak.

Eliška Vondráčková se ráda pohybuje v přírodě a obzvláště pak v horách. Vystudovala právnickou fakultu a ve volném čase se věnuje běhu, skialpinismu, horolezectví, kajaku, jezdí na kole, plave. Některé z těchto aktivit provozuje závodně, vyhrála Mistrovství světa v dlouhém kvadriatlonu (4km plavání, 90km kolo, 20km kajak a 20km běh), MČR v horském maratonu, v roce 2019 začala závodit i na skialpech a podařilo se jí vyhrát několik skialpových závodů. Mezi poslední úspěchy patří v roce 2019 vítězství v traťovém rekordu na závodě Ultra Fatra (55km/+3800m) a vítězství ve své kategorii a druhé místo celkově na Beskydské sedmiččce (101,5km/+5640m), kde se stala vicemistryní ČR v UltraSkymaratonu.

Kolik dnů ročně se věnuješ pohybu na lyžích a jiným cestovatelským nebo horským aktivitám?
Na lyžích to bylo poslední roky kolem 30 dnů za sezónu. V létě jsem to nikdy nepočítala. Ráda vyrazím, kdykoli je příležitost.

Závodní skialpinismus

Kdy jsi začala se závodním skialpem a co tě k tomu vedlo?
Závodit na skialpech jsem začala v loňském roce. První závod jsem absolvovala na Bílé v Beskydech v nezávodním vybavení a skončila třetí. Následně jsem se díky skvělé podpoře brněnského TRTÍK sportu dostala k závodnímu vybavení. Lehkost pohybu na závodních lyžích je značně návyková. Baví mě rozvíjet svoji rychlost, k čemuž jsou závody ideální. Zároveň je to pro mě i společenská událost a možnost potkat lidi se stejnými zájmy.

Je celkem paradoxní, že by mě ještě před několika lety vůbec nenapadlo, že budu někdy více závodit, ať už na skialpech, nebo v jiných sportech. Do svých 27 let jsem se považovala za absolutní antitalent na sport. Sportovala jsem vždy celkem dost, jezdila na kole (několikrát týdně do práce, tam a zpět to bylo 70km), běhala, chodila na plavecké tréninky, ale byla jsem stále hrozně pomalá. Jednu dobu mě moje špatná fyzička tak štvala, že jsem zkoušela běhat i dvakrát denně, ale výsledek skoro žádný. Nějak jsem se s tím smířila a sportovala si dál, ale bylo mi trochu líto, že mi něco, co mě tak hrozně baví, tak zoufale nejde. Pak se mi před 4,5 lety změnila obvodní doktorka a nová na preventivní prohlídce zjistila, že jsem těžce chudokrevná. S hladinou hemoglobinu 80g/l se běhá opravdu špatně. Po doplnění železa jsem tak k mému překvapení v podstatě „ze dne na den“ a bez nějakého zvláštního tréninku zaběhla např. půlmaraton o hodinu rychleji.

Kterou z disciplín preferuješ?
Nejraději mám delší závody, zahrnující výstupy i sjezdy. V loňské sezóně byl pro mě nejhezčí závod Hore-dole Derešom na Slovensku, krásná trasa, výstupy částečně na lyžích a částečně na mačkách, sjezdy ve žlabech. Tam jsem byla hodně nadšená, v cíli mi bylo líto, že už je konec. Víc takových závodů.

První závodní sezóna byla pro mě taková testovací, co vše lze udělat špatně, padaly mi pásy i lyže, bojovala jsem s mačkama nebo namazáním lyží, je co vylepšovat a vychytávat.

Jak často a kde trénuješ?
Nějakým způsobem sportovat se snažím každý den. Bydlím ale v Blansku, které není pro trénink skialpinismu úplně ideální. Nejvyšší kopec tu má převýšení 200m a sníh na lyžování tu byl naposledy asi před deseti lety. Obzvlášť v zimě si tak přeju, aby nám před domem nějaký ten kopec vyrostl. Trénuji tak dost běháním a těším se na každý výjezd do hor. Ale i ty blanenské lesy mají své kouzlo.

Náročnější skialpinismus

Podle čeho si vybíráš místa, hory, výstupy a sjezdy?
Podle aktuálních podmínek, předpovědi počasí, lavinové situace, mých časových možností, dostupnosti.

S jakými parťáky jsi jezdila a jezdíš? Je to čistě mužská záležitost, nebo jsou ve skupině i další ženy?
Obecně to byla zatím většinou asi spíš mužská skupina, zvláště na náročnějších výletech. Byla jsem ale už i na skialpových akcích s převahou žen. Na závody trénuju většinou sama.

Které sjezdy patří mezi tvé nejoblíbenější? Jsou mezi nimi i některé, které je možné označit za velmi strmé?
Nejoblíbenější sjezdy jsou ty v dobrém sněhu, v hezkém prostředí, ideálně vyšších, skalnatých hor. Nejsem žádný extrémní lyžař a skákat úzkým 50stupňovým žlabem, kde nesmíte spadnout, mě asi nikdy neuvidíte. Momentálně se raději posunuji spíš v rychlosti pohybu, délce absolvované túry a zdolaném převýšení, než v extrémnosti sjezdů.

V jakých nejvyšších nadmořských výškách jsi dosud lyžovala a jak to na tebe působilo?
Nejvýš jsem byla v šesti tisících, ale na lyžích jen kolem čtyř tisíc ve Švýcarsku. První dny jsem se více zadýchávala.

Používané vybavení

Jaké lyže, vázání a obecně vybavení jsi používala ve svých začátcích?
Svoje první skialpové vybavení jsem si pořídila za státnice a mám je doteď. Lyže K2 Talkback, které jsou pro mě takové nadčasové univerzálky, a lyžáky Dynafit Zero 4PX, které už mají svá nejlepší léta za sebou, ale asi budou muset ještě nějakou chvíli vydržet J

Co používáš dnes a proč?
Vybavení na běžné túry mám stále stejné. Na závody mám závodní lyže Dynastar Pierra Menta, které změnily mou představu o tom, že na hodně lehkých lyžích se musí i hodně špatně lyžovat, lyžáky Dynafit TLT 7 a kombinézu od značky Crazy Idea, která má opravdu krásné kousky oblečení. To vše za podpory Trtík sportu, kterému vděčím i za servis lyží a pásů.

Co preferuješ u oblečení?
Několikrát se mi povedlo slušně promrznout a nemám na to moc příjemné vzpomínky, takže jsem schopná si do batohu nabalit spoustu záložního oblečení, jako třeba dvě péřovky a goráčovku, nebo péřové rukavice. Na spoustě výletů jsem měla z těchto důvodů nejtěžší batoh. Ráda nosím zateplenou sukni.

Lavinová prevence

Jaké jsou tvé zkušenosti s lavinovou prevencí?
V rámci horolezeckého oddílu jsme měli lavinový kurz, něco jsem se snažila si načíst. Každopádně mám z lavin dost respekt.

Jaké používáš lavinové vybavení?
Lavinový vyhledávač BCA Tracker, lopatu, sondu a lavinový batoh Pieps Jetforce.

Máš nějaké osobní zkušenosti s lavinami?
Naštěstí ne a byla bych ráda, pokud by to tak i zůstalo.

Motivace pro další ženy a možné plány do budoucna

Co bys doporučila ženám, které by se chtěly posunout v lyžování na vyšší stupeň?
Lyžovat, lyžovat a lyžovat? Ideální je, když se člověku podaří najít podobně naladěnou skupinu lidí.

Na co by si měly dát ženy hlavně pozor?
Podle sebe bych řekla, že na promrznutí.

Jaké jsou tvé sny nebo plány, kde bys chtěla lyžovat?
Snů je spousta. Krásných a zajímavých oblastí je jen v Evropě nepočítaně, nemluvě o dalších kontinentech. Lákalo by mě lyžovat na severu Norska nebo na Lofotech. Sjezdy na lyžích k fjordům vypadají z fotek krásně.

Ze závodů pak hlavně nějaké delší ve volném terénu. Doufám, že mi někdy vyjde legendární slovenský závod Bokami Západných Tatier. Zn. hledám parťačku. J Z těch alpských jsou pak takovými sny Mezzalama, Pierra Menta, Tour du Rutor, PDG …