Poslední únorový týden roku 2015 jsme se pohybovali v pohořích Bosny a Hercegoviny. Polovinu týdne jsme se pohybovali v oblasti lyžařského střediska Jahorina, kde byly ženské sjezdové disciplíny ZOH Sarajevo 1984. Přestože počasí víceméně nepřálo – slunce a jasno bylo na chvíli pouze na hřebenu, jinak byla mlha, která by se dala krájet.
Jahorina je nejnavštěvovanější lyžařské středisko v Bosně a Hercegovině (i když reálně leží v Republice Srbska), což může mít v případě slunečného počasí za následek fronty na některých vlecích. Typicky se dají fronty očekávat na první šestisedačce při příjezdu na Jahorinu.
Pro úplné freeridové začátečníky nabízí Jahorina řadu terénu mezi vleky, v řídkém lese, a nebo pod zrušenými lanovkami. Nejrychleji dostupné terény jsou hned u první šestisedačky. Po příjezdu na na horní stanice stačí odbočit doprava.
Kdy vyrazit: Leden – březen, podle aktuálních sněhových podmínek i dříve nebo naopak později na jaře.
Cesta do Bosny a Hercegoviny: Se zájezdem CK Alpina nebo individuálně vlastním autem.
Ubytování: Řada ubytovacích možností na Jahorině i v Bjelašnici, pro poznání večerního a nočního života je i možnost spát přímo v Sarajevu. |
V dáli na hřebenu je vidět kopule observatoře a pod námi zbytky železobetonové budovy rozstřílené za války 1992-5. U této budovy jsou volné nebo lesnaté svahy plně k volnému použití. V případě, že nechce lyžař (natožpak snowboardista) šlapat do moc do kopce, musí zavčasu odbočit doprava směrem ke sjezdovce.
Naše hřiště na Jahorině
V případě, že trocha šlapání nevadí, je možné přejet až za rozbombardovanou budovu, za níž budou na svahu maximálně výstupové stopy po skialpinistech. Zbytek je neporušený sníh. O kousek níže se původně široký svah zužuje do úzkého průjezdu k Peggy baru (vhodné pro aprés ski) – stačí odbočit vlevo (při pohledu dolů) do na první pohled hustějšího vzrostlého lesa. Po vjetí do lesa se ukáže souběžně několik sjezdových linií ve strmém svahu. Jejich jedinou chybu je malá délka, což však nevadí, protože jako cvičný velmi strmý terén tento svah funguje dokonale. Po výjezdu z lesa je nutné netraverzovat louku a na jejím konci kousek nastoupat mezi domy a zpátky na sjezdovku.
Ani na zbytku kopce k dolní stanici lanovky není nutné využít sjezdovku. Nejjednodušší je jet v hlubokém sněhu průsekem podél pomy. Druhou a strmější variantou je průjezd horní částí co nejvíce u vleku, kousek protraverzovat za ochrannými sítěmi a od sloupu šestisedačky se pustit zvlněným strmým terénem okrajem lesa. Volba sjezdové trasy je neomezená.
Podobné terény k těm, které jsou v blízkosti první šestisedačky, jsou k nalezení i u dalších vleků. Mezi velmi oblíbené u nás patřilo okolí dvou pom vedoucích až do vrcholových partií –vleky Željo a Olimpik. Nahoře se jednalo o různorodý terén se zajímavou morfologií, poté rovná pláň a níže opět pěkně vedoucí svahy do řídkého vzrostlého lesa. Variantou byl průjezd průsekem po nefungující dvojsedačce.
Z dalších snadno dostupných terénů je asi průsek po plánované sjezdovce vedoucí částečně souběžně se sjezdovkou číslo 8 – mírná pláň s hrboly, potokem a lesem. V dolní části je potřeba pouze dát pozor na včasné odbočení k dolní stanici šestisedačky, neboť svah vede dál ještě několik set výškových metrů. Za vyzkoušení určitě stojí také trať olympijského sjezdu žen, k niž je potřeba kousek netraverzovat od poslední hřebenové pomy. Krásný volný terén se napojuje na červenou sjezdovku číslo 8.
Co je na Jahorině zakázáno? Krásný strmý svah začínající u konečné stanice nejvzdálenější šestisedačky – mají tam cedule Pozor laviny. Na druhé straně od lanovky navíc po strmém skalnatém svahu spadla základová lavina.
No, a potom jsou na Jahorině ještě terény pro pokročilé – strmé volné a lesní svahy, stejně jako skalky. Ale ty už si musí najít jen ten, kdo se do nich odváží. S Beton Ski Teamem při jejich první zastávce na cestě One World Two Skis jsme něco z nich pojezdili.
Další čtení:
