Cesty do hor jsou plné příběhů – radostných, smutných i naučných. Jeden z nich se podařilo zachytit fotoreportérovi časopisu Bravo, který monitoruje cesty pražské formace Beton Ski Team, do exotických destinací (např. Vysokých Tater).
V tomto díle, který ale nenavazuje na žádné předchozí díly a dost možná nepředchází žádné díly následující, se jeden z Betonářů při svých toulkách nejvyšším pohořím našich východních sousedů (které jim hrozně závidíme), setkává s velmi vitálním zástupcem druhu Klasik tatranský.
Tento druh se vyznačuje především lety zkušeností, které se svým počtem můžou rovnat či přesahovat věk daného návštěvníka, seznamem túr, které mu může tiše závidět kde jaký profil současného horala na té které sociální síti, bezkonkurenční znalostí místního prostředí a hlubokým citem pro vyhodnocení nebezpečí v ten daný okamžik. Pokud se návštěvníkovi podaří překonat jazykovou a kulturní bariéru (např. pomocí konzumace vybraných iontových nápojů nebo prošlápnutím té které stopy), Klasik se, samozřejmě pouze za vhodné hvězdné konstelace a příznivého horského elektromagnetického vlnění, uvolí podělit o trochu svého unikátního know-how.
A tak se Betonáři dozvěděli o jednom ze základních pravidel lavinové prevence ve Vysokých Tatrách.
POZOR – autor článku bývá zaměňován (někdy důvodně), za člena Beton Ski Teamu Karla Svobodu… a proto je tu i jeho medailonek.
Karel Svoboda je pražský advokát, který v nedávné době propadnul strmým sjezdům na lyžích. Společně s Martinenm Šťouračem založil Beton Ski Team, který se zaměřuje na nestandardní oblasti pro strmé sjezdy. V roce 2015 uskutečnili zřejmě celosvětově největší skialpinistickou cestu – One World Two Skis, kdy projeli s lyžemi po Hedvábné stezce z Balkánu do Střední Asie a nakonec vylezli na osmitisícovou Manaslu, kterou zlyžovali z výšky 7950 metrů. |
Ty popisky mají být vtipné? By mě zajímalo, jak by východní sousedi brečeli, že nemají kšeft, kdyby češi jezdili do Alp, kde je host opravdu host a ne otrava …