Druhý ročník československého firnového memoriálu v Norsku 2016 ve znamení betonu

Československý firnový memoriál v Norsku se uskutečnil pod záštitou Komise tradičního skialpinismu ČHS a pod vedením osvědčeného ředitele – Martina Kuldy Kulíška. Beton místo krásného jarního firnu byl způsoben oteplením s vydatným deštěm před memoriálem, po němž se ochladilo a vše bylo tvrdé na beton. Jak potvrdil Jiří Švihálek z Kejda Ski Teamu, do 10. května lyžovali téměř všude na své oblíbené kejdě. Z České republiky dojelo do Norska celkem osm skialpinistů, z nichž polovina přiletěla do Osla před půlnoci 12. května. Z letiště Gardermoen byla skupina vyzvednuta ředitelem memoriálu Martinem Kuldou Kulíškem, aby mohli v noci přejet do nejvyššího norského pohoří Jotunheimen. Druhá česká čtveřice, tzv. Jantar tým, se v Norsku pohybovala dodávkou od pondělí 9. května, aby do začátku memoriálu stihli řadu pěkných výstupů a sjezdů za krásného počasí.

Fotogalerie Firnový memoriál v Norsku >>

Do Norska jsme vezli na vyzkoušení množství materiálu od lyží G3 Findr 102, nového modelu G3 Synapse 109, black crows navis freebird 179,4 s vázáním Diamir Vipec 12, přes nové pásy G3 v kombinaci s plastovou špičkou, lavinové batohy BCA Float a Ortovox Avabag, dámské skialpové oblečení Ortovox, skialpové hole Leki, brýle a přilbu Julbo a mnoho dalšího.

Pozvánka: Druhý ročník československého firnového memoriálu v Norsku 2016

Začátek pěti dnů norského skialpování

Pro skialpinistické aktivity bylo vybráno nejvyšší norské pohoří Jotunheimen a západní část Hurrungane. Jako první cíl byl vybrán vrchol Store Ringsting (2124 m), na nějž se nastupovalo kus nad chatou Turtagrø. Rovinatým terénem jsme se dostali pod ledovec, na nějž se nastoupilo z levé strany. Vzhledem k tvrdosti podkladu si v horní části výstupu podél dolní části ledovce ponechali lyže na nohou jen ti, kteří měli stoupací železa na vázání. Většina ostatních vyšla strmější tvrdý úsek pěšky. Nakonec se na vrcholu vystřídalo jen sedm účastníků memoriálu.

Z vrcholu bylo nutné kousek sesunout bokem kvůli nemožnosti udělat oblouk a poté už byl hrbolatý přemrzlý betonový svah střídající se s celkem hladkými úseky, kde se dalo i trochu více rozjet. Ledopád byl kvůli podkladu objet po výstupové traverzové trase a za ním opět následoval pěkný sjezd ke skalnímu úseku, kdes e na kousek vyzouvaly lyže. Po dalším sjezdu na dno údolí následovalo lyžování po mírném sklonu vystřídané bruslením až k parkovišti.

Na místě tábořiště se při našem příjezdu už rozjela diskuze naplno, když už před námi přijeli i Jiří s Ondrou Švihálkovými z Kejda Ski Teamu. Různé odborné skialpinistické diskuze tak mohly probíhat do brzkých či pozdních ranních hodin. Vzhledem ke krátkosti noci v Norsku to není úplně snadno odhadnutelné, zda už je ráno nebo ne.

Na Loftet (2170 m) vystoupili za nepříznivého počasí jen někteří

Stejně jako v prvním ročníku (více v článku První československý firnový memoriál 2015 v Norsku v relaxačním duchu) nemohl chybě ani výstup na 2170 metrů vysoký Loftet s nástupem nedaleko chaty na Jotunheimen fjellstue. Vloni jsme se ve čtveřici otočili v husté mlze a větru pod posledním zlomem před vrcholovým platem a letos to bylo jen o trochu jiné. Počasí bylo o málo lepší, sníh opět betonový, takže na vrchol došla na lyžích jen menší skupina skialpinistů.

Sjezd byl přes betonový hrbolatý podklad docela v pohodě a pádů celkem prostý. Po přijezdu do tábořiště začal oblíbený večerní program – příprava večeře (v našem případě ředitelského auta byly večeře dokonalé z předem připraveného a zavařeného masa… žádné instantní pytlíkové věci), rozdělání ohně a odborné skialpinisticko-cestovatelské diskuze. Na metodiku se opět nedostalo.

Na vyhlídkový vrchol Store Dyrhaugstindane (2150 m) na skialpech

Třetí memoriálový den vybralo vedení za cíl krásný vrchol Store Dyrhaugstindane (2150 m) s nástupním místem u chaty Turtagrø. Vzhledem k předsváteční neděli a díky naprosto dokonalému počasí byly nejenom u chaty davy lidí na skialpech a běžkách. Slunce se sice do sněhu opíralo, co to šlo, ale beton nechtěl moc změknout na krásný jarní firn. Výstup byl dlouhý a pohodový, přičemž v dolní části jsem některé pobavil tím, že jsem při výstupu podklouzl a ujel kus po svahu dolů. Většina z nás došla tam, kde se dalo na lyžích. Na samotný vrchol se potom dalo pokračovat se stoupacími železy a cepínem (nebo hůlkami) pěšky ukloněným svahem s krásnými výhledy na ledovce a vrchol Store Ringsting (2124 m). Část účastníků memoriálu oblezla všechny vrcholky a spáchala přitom krásné fotky.

Pozoruhodné bylo, že na vrcholu bylo i několik rodinek s dětmi s tím, že děti měly klasické běžky (!), což by v případě měkkého sněhu nemuselo vadit, ale co dělat s dětmi na betonu na lyžích bez hran. Jak dopadla cestou dolů např. rodina skládající se z rodiču a tří dcer, z nichž dvě nejmladší měly běžky, netušíme.

Sjezd byl asi nejlepší z celého memoriálu, když se nám podařilo vybrat nerozježděné svahy, průjezdy mezi skalkami, apod. Marek na snowboardu nám chtěl v rámci sjezdu ukázat, jak je schopen rychle sjet bokem strmý zledovatělý svah. Po podklouznutí hrany to hrnul bokem dolů s vyvažováním oběma rukami a svým pozadím. Bravůrně projel mezi ze sněhu trčícími kameny a pokračoval dále dolů. Zastavil se odhadem po asi 150 výškových metrech. Neotřesen a s úsměvem na tváři.

Dokonalého počasí bylo využito k relaxaci nedaleko chaty Turtagrø, kde si JANTAR tým stihnul uvařit i večeři, zatímco ve většině ostatních (mimo řidičů) zasyčelo větší množství pěnivého moku. Na tábořišti jsme opět byli až v pozdních denních hodinách.

Parádní ledovcový skialpový výlet na Storebjørn (2222 m)

Vrchol Storebjørn (2222 m) aneb Velký medvěd přejmenoval Jantar 1 při pohledu ze sousedního vrcholu na Haribo medvěda. Nástup je od silnice pod chatou Krossbu. Slunce pálí o sto šest a celkem rychle jsme při rovinatém přístupu k plochému ledovci Leirbrean vysušení. Ledovcová pláň s minimálním sklonem na psychické pohodě úplně nepřidává. Vyhlížíme proto sedlo Bjørnskardet, u něhož začíná foukat, takže je nutné se přiobléct na připálené paže (u některých také nohy).

V sedle byli někteří vyprahlí zralí na to, že se zůstanou opalovat, ale nakonec se nechali přesvědčit a všichni jsme sjeli na pásech pod převěj. Před námi byl traverz pod Velkého medvěda. Pod svahem někteří dali lyže rovnou na batoh, zatímco ostatní se snažili jít na tuleních pásech na velmi tvrdém hrbolatém podkladu co nejvyše. Na samotný vrchol došel na pásech asi pouze jeden slovenský účastník. Ostatní sundávali lyže různě vysoko na svahu. Část skialpinistů sjela přímo z vrcholu, někteří z první pláně pod vrcholem.

Cestou zpět ještě dostatečně nevybitá skupinka vystoupila s lyžemi na batohu na začátek žlabu vedoucího na další vyhlídkový vrchol – sněhovo-skalnatý Sokse (2189 m). Část JANTAR týmu a několik dalších skialpinistů si jej nemohlo nechat ujít – vyhlídka byla úžasná. Ze sedla Bjørnskardet byl dlouhý ledovcový sjezd ve znamení dlouhých oblouků nebo přímé jízdy až nedaleko od chaty Krossbu. S Liborem jsme se propletli odtátými místy a k silnici dojeli po parádně naměklém sněhu na svahu s příjemným sklonem. Využili jsme ideální počasí a vyzkoušeli odpálení lavinových batohu Ortovox Avabag, BCA Float a Pieps JetForce (více se k Ortovox Avabag a BCA Float objeví tady na webu v průběhu podzimu 2016). Po dojezdu do tábořiště se nic nezměnilo ve večerním programu v porovnání s předchozími dny – večeře a oheň.

Po večeři bylo na programu metodické okénko, kdy ředitel memoriálu předvedl vytvoření provizorního svozného prostředku z lyží a po jejich zatížení Balcim také demonstroval transport. Dále se probraly různé varianty testování stability sněhové pokrývky od sněhového profilu po několik aktivních a pasivních testů.

Změnou oproti předchozím večerům bylo jen to, že hodně po půlnoci se pekly steaky na rozpálených kamenech u ohně a že někteří chytli tik z toho, že poslední večer došly veškeré nápoje s aspoň dvěma procenty alkoholu.

Poslední den memoriálu na Galdhøpiggenu (2469 m) a při ledovcovém kurzu

Na poslední den memoriálu se JANTAR tým a část účastníků vydala na nejvyšší vrchol Norska – 2469 metrů vysoký Galdhøpiggen. Za krásného počastí dorazili na vrchol, kde se dvojice jantarů potkala s norským párem, který v rámci oslavy Dne norské ústavy vylezl na vrchol na skialpech, aby se tam převlékli do tradičních norských krojů.

Další se mezitím věnovali ledovcové metodice v oblasti Sognefjellet pod Fannaråki, kde kromě postupu po ledovci bylo prakticky procvičeno vše od pádů do trhliny, různých způsobů sebezáchrany, jednoduché a dvojité kladky a mnoho dalšího.

Poté nám už nezbývalo nic jiného než dojet večer do Oslo, přespat a druhý den ráno odletět zpátky do České republiky. Druhý československý firnový memoriál sice letos nebyl o firnu, ale o betonu, nicméně se po všech stránkách povedl.

Vyhodnocení účastníků druhého československého firnového memoriálu v Norsku

V průběhu memoriálu se někteří výrazně zviditelnili, a proto vyhodnotila komise ve složení ředitel Martin Kulda Kulíšek a za Komisi tradičního skialpinsmu její předseda Jan Pala několik účastníků za jejich nadstandardní výkony. Diplomy za aktivity během firnového memoriálu obdrželi

• Za sjezd Marek
• Za výstup Lenka
• Za odpal Roman (Scott Alpride) s Pavlem (Snowpulse)
• Za rozstřel David
• Za držáka Balci
• Za nejlepšího ředitele Kulda