Domov trollů v Romsdale – třetí zastávka norského skialp road tripu

Fotogalerie Romsdal Kejda Ski Team >>

Co se týká Ålesundu, zjistili jsme, že opravdu stojí za návštěvu, a to hned z několika důvodů. Za prvé je světovou raritou secesní architektury, za což „vděčí“ velkému požáru v roce 1904, po kterém dostalo město zcela novou tvář. Za druhé se rozkládá na třech ostrůvcích, je zde spousta průplavů a jde o největší rybářský přístav v Norsku, což navozuje hodně benátskou atmosféru. Ale skialpinisty bude asi zajímat především to, že je odtud úžasný výhled na pobřežní pohoří od západního cípu Sunnmøre až po hory nad Romsdalem.

Krátká túra na Ystetind

Po cestě do samotného údolí Romsdalen se zastavujeme pro vrchol Ystetind, pěknou horu klasického tvaru, která dominuje horskému panoramatu při pohledu z Molde. Je to túra, kterou máme prostě po cestě a navíc přesně vyhovuje našim požadavkům a situaci: po celou dobu túry máte Romsdalfjorden jako na dlani a je to túra krátká, což se hodí, protože v poledne se má počasí dramaticky zkazit.

Vyrážíme za prvních ranních paprsků vycházejícího slunce po posledních zbytcích sněhu, přece jen hranice sněhu stoupá každým dnem, oteplovaná teplým vzduchem stoupajícím od moře. Klikatíme se mezi vřesovišti a pokroucenými zakrslými borovicemi jak někde na Korsice a přibližujeme se k samotnému západnímu úbočí hory. Zároveň pozorujeme temnou clonu vysoké oblačnosti, která se tlačí od Atlantiku. Nevadí, stejně to asi stihneme. Po západních svazích trpělivě klikatíme stopu až k vrcholové kamenné mohyle. To už se začínají kumulovat mraky všude okolo i v naší výškové hladině. Takže sváča a rychle dolů, dokud je na všechno vidět a dá se natáčet. A že je co natáčet!

Aktuální počasí nám připravilo ty pravé kulisy: temné nebe vysoko nad námi, šedivé cáry mraků okolo a ocelově modré, studené moře se zčeřenými hřbety vln proti špičkám našich Černých Vrán (lyže black crows). Samotná jízda je super: promočený firn se dá v tomto sklonu řezat v agresivních obloucích, až odstřikuje od lyží, a táhlé bubny vytváří na svahu stále nový horizont přímo proti moři, a dávají člověku pocit, že elegantně pluje někde mezi mraky a mořem po své vlastní hladině. Před každým obloukem hluboký nádech vlhkého vzduchu od začínajícího deště, na lyžařských brýlích se začínají tříštit první dešťové kapky. O atmosféru okamžiku je na Ystetindu v tomto počasí prostě postaráno!

Famózní vyhlídkový vrchol Store Venjetind (1852 m)

Jeden den se počasí drží špatné, ale srážkové úhrny nejsou nijak vysoké. Spíš to vypadá, že by se mohla na Store Venjetindu, nejvyšší hoře Romsdalu, z které nevede lehká lajna a poprvé byla slyžována až v roce 1995, udělat excelentní podmínka. Vždyť i v průvodci píšou v poznámce ke sjezdu severním hřebenem tohle: “The large north ridge is often affected by the wind and is hardly exposed to any sunlight. Small amounts of fresh snow on stable base can be a safe bet.” Zjednodušeně řečeno, bývá tam tvrdo až ľadovo, chce to trochu pocukrovat!

S tímto přesvědčením platíme celkem drahé mýto na parkoviště pod Venjetinden, přestože zatím je škaredě a ani ho nevidíme. Celé odpoledne poleháváme v postelích a čteme, nebo vaříme a jíme. Chceme si odpočinout na jeden z velkých sjezdů tohoto tripu.

Ráno nás vítá bledou oblohou, ale počasí má zlepšující se tendenci a tak vyrážíme. Nejdřív nás čeká 1500 metrů převýšení na 1852 metrů vysoký vrchol. Johy vyrazí dvě hoďky po nás a připraví si kameramanské stanoviště u jezera přímo pod sjezdem. Hezky nám to uprašuje, jen nového sněhu je trošku víc, než bychom si přáli. S přibývající výškou přibývá i sněhu a kousek pod výlezem na severní hřeben začínáme váhat a kopat sondu. Dál už postupujeme hodně obezřetně a pomalu, protože jakákoliv i malá lavina by tady byla fatální. Na každou stranu hřebene to máme dolů do doliny tak 300 metrů vzduchem. Samotný sklon není problém, maximum je 45°, ale nánosy sněhu, které jsou i mírně ovlivněné větrem, nám dělají vrásky. Krok za krokem ale situaci defenzivně vyhodnocujeme a nakonec nás to na vrchol pouští.

Všechna námaha a složité rozhodování je už teď odměněno, Romsdal je z vrcholu Store Venjetindu úžasný! Vidíme všechno – rozervanou krajinu plnou spektakulárních skalnatých vrcholů, které třeba lyžovat ani nejdou, přehluboké údolí silně meandrující řeky Raumy a její barevnou deltu na pobřeží Romsdalfjordu.

Exponovaný sjezd ze Store Venjetindu

Sjezd má jedno jedovaté místo, kde se při objíždění skalní bariéry na hřebeni dostanete na jeho samý okraj a jeden oblouček je třeba udělat v absolutní expozici nad kolmou několika set metrovou stěnou. Zbytek ale není příliš těžký, maximálně 45°, a sníh drží. V kuloáru pod hřebenem chytáme několik žraloků skrytých pod čerstvým sněhem, a tak jedeme pomalu. Naopak na pláních už to můžeme rozbalit naplno po čerstvém, ale už tajícím prašánku, až dolů k jezeru Venjedalsvatnet a během odpočinků pozorovat přímo naproti přes údolí černou a nepřívětivou Trollveggen neboli stěnu Trollů, nejvyšší skalní stěnu Evropy.