Dětská freeridová a skialpová velikonoční Makedonie 2021

Z České republiky jsme odjížděli večer v sedmičlenné skupině tvořené třemi dospělými a čtyřmi dětmi. Cesta byla v pohodě i na všech hranicích, ale na maďarsko-srbských hranicích jsme se zasekli na 1:30 h. Musím uznat, že nás to čekání nebavilo, teda hlavně mě ne. Jak jsme se dostali přes maďarsko-srbské hranice, všechno bylo zase v pohodě, ale pořád jsme měli před sebou velký kus cesty.

Procházka u vody v kaňonu Matka a návštěva barevné mešity v Tetovu

Do Makedonie dojela naše #skimokids skupina už za světla. Nejprve se rozhodlo, že se půjdeme podívat k jezeru Matka. Cestou k jezeru jsme si četli nějaké informace o Makedonii. Dozvěděli jsme se, že Makedonci jsou ekologičtí lidé, ovšem tato informace se nám po dojezdu k jezeru Matka nezdála úplně pravdivá. Po cestě byly všude odpadky, no, co na to říct. Dorazili jsme na místo, od kterého už jsme šli přímo k jezeru. Jezero jsme obcházeli podél skal malou cestičkou. Jezero bylo nádherné a okolí kolem něho také. Skončili jsme procházku kolem jezera a šli se podívat ještě do kláštera.

Potom jsme vyrazili na Popovu Šapku do pohoří Šar planina. K hotelu na Popově Šapce jsme jeli přes město Tetovo, kde jsme si prohlédli obchůdky a stavili jsme se na prohlídku barevné mešity. Vevnitř byl velký lustr uprostřed místnosti, kolem byly menší lustry a velké hnědé hodiny. Podívali jsme se i nahoru, kde byl dobrý pohled na celou místnost. Po návštěvě barevné mešity jsme pokračovali v cestě na hotel.

Rozlyžování na Popově Šapce

Za městem Tetovo jsme jeli po klikaté cestě do kopce směrem k hotelu ve výšce skoro 1800 metrů. Je to trochu výše než je Sněžka. Po doražení na hotel jsme se ubytovali a šli jsme lyžovat, což se některým z nás nelíbilo. Oblékli jsme se do lyžařského, vzali si lyže a šli jsme koupit permice. Nasadili jsme si lyže a jeli jsme k vleku. Vyjeli jsme nejdříve pomou, poté kotvou a nakonec další kotvou, abychom se dostali vleky co nejvíce nahoru. První jízda byla taková opakovací, ale další už byly v pohodě. Jezdili jsme převážně ve volném terénu vedle sjezdovky, ale také na sjezdovce.

Skialpový den s výjezdem rolbou

Další den jsme šli opět lyžovat. Dnes jsme jeli rolbou nahoru na kopec, ze kterého jsme poté měli sjet. Výjezd rolbou byl docela hodně zajímavý, protože po chvilce cesty po černé sjezdovce, kdy to začínalo být hodně strmé, se rolbě protáčely na pár místech pásy a chvíli jsem si myslela, že to nevyjedeme. Když už to bylo fakt hodně strmé, tak jsem se bála, že přepadneme dozadu, protože jsme měli velký sklon. Cestu jsme nakonec zvládli, ale rolba musela zastavit pod Anténou, na kterou jsme chtěli vyjet, protože tam už to nedávala. Vystoupili jsme z rolby a překvapil nás nepříjemný vítr.

K Anténě jsme vystoupali kousek pěšky a myslela jsem si, že i odlétnu, protože vítr byl opravdu silný. U Antény jsme si nasadili lyže a popojeli jsme kousek po hřebenu a následně jsme si vyzkoušeli, jestli nás táta vidí na lavinovém vyhledávači, který jsme měli všichni na sobě zapnutý. Po zkoušce, která dopadla úspěšně, jsme jeli z kopce směrem dolů do údolí.

Prvního oblouku jsem se bála, protože jsem ještě předtím nebyla na žádném takovém strmém kopci. Táta nás cestou dolů fotil a točil, dokud nezastavil, aby nám řekl, že sjedeme až do údolí, kde nandáme pásy. Nakonec zastavil výše, než nám původně ukazoval, protože dole byl už hodně mokrý sníh. Nandali jsme pásy a vyrazili jsme směrem nahoru po kopci.

K dalšímu sjezdu jsme nastoupali na tuleních pásech

Cesta byla pro mě náročná, ale zvládli jsme to. Na minisedle pod Anténou jsme si sundali pásy a traverzovali jsme po jednom po kopci, abychom se dostali do části, od které jsme měli jet zpátky k lanovkám. Od místa, kde jsme byli, jel táta zkontrolovat trasu, kudy jsme měli jet, ale nakonec jel s Kubou jinudy, než my ostatní.

Lépe řečeno, jeli přímo z kopce, zatímco zbytek výpravy traverzoval, až do místa, od kterého jsme sjely dolů k Jitce, která nám projela stopu. Společně jsme jeli ještě chvíli, než jsme se dostali k lanovkám na sjezdovku. Tím naše cesta nekončila a jeli jsme k hotelu. Tam jsme nechali lyže a po jídle jsme vyrazili na procházku přes vrchol Popova Šapka (1853 m) a ješte na jeden, který nemá jméno.

Freeridování na Popově Šapce a prohlídka soch ve Skopje

Sobota pro mě byla nejvíce pohodovým dnem, protože jsme od rána do tří odpoledne pouze lyžovali, za pomoci lanovek, nejčastěji šestisedačky, kterou nově otevřeli. Jezdili jsme na sjezdovkách i mimo sjezdovky. Projížděli jsme potoční koryta a různě husté lesy. Něco z toho nás bavilo, něco méně.

Po lyžování jsme se jeli podívat do hlavního města Skopje. Cestou jsme se zastavili na malé vyhlídce nad městem Tetovo a zkoušeli jsme spočítat mešity, ale bylo jich tam opravdu hodně, tak jsme radši jeli dál. Dojeli jsme do Skopje, kde trochu pršelo a vydali jsme se přes centrum do historických uliček. Šli jsme kolem velké sochy Alexandra Velikého a dál přes most přes řeku Vardar k sousoší Cyrila a Metoděje. Všude je tam velká spousta soch.

Potom jsme pokračovali k restauraci pod platanem, kde jsme měli pozdní oběd. Po obědě jsme se šli podívat k pevnosti nad městem, teda ke zřícenině. Zříceninu jsme prošli a šli jsme zpátky k autu. Čekala nás dlouhá cesta do kopce.

Skialpový prašanový den

V noci ze soboty na neděli hodně nasněžilo a přímo u hotelu na Popově Šapce napadlo 20 cm sněhu. Rozdělili jsme se na tři skupinky. V první jsem byla já, táta a Lída, ve druhé byl Kuba a ve třetí byla Jitka s Ladou. Prvně jsme vyrazili my, a šli jsme na skialpech k horní stanici zrušené kotvy. Stanici jsme obešli a přešli jsme nad sjezdovkou do místa, od kterého jsme měli prašanový sjezd do střediska.

Po cestě jsme potkali Kubu, který šel také na skialpy jako my. Poslední vyrazila třetí skupinka, která to měla lehčí, protože měly vyšlapanou stopu. Jitka natočila Ladu, jak ve sjezdu v každém druhém až třetím oblouku schválně spadne, protože padání do prašanu je vážně super. Po příchodu Lady a Jitky jsme se sbalili a jeli jsme do Tetova.

Z Tetova pokračujeme do Gostivaru a přes kopce do Ohridu, kam jsme měli namířeno. V Ohridu po chvíli, co jsme přijeli, začalo dost pršet, ale to pro nás nebyl problém. Ubytovali jsme se v apartmánech a šli jsme se podívat do centra města a na večeři.

Velikonoční pondělí šli někteří na kopec pěšky a jiní na skialpech

Po snídani na ubytování jsme jeli směrem do pohoří Galičica. Děti šli pěšky na vrchol Bajrače (1924 m), kde nebyl sníh. Dospělí šli na vysněžené Magaro (2254 m). Kousek šli pěšky a zbytek už šli na tuleních pásech. Nahoře měli parádní počasí i sníh.

Naše skupinka vyrazila nahoru na Bajrače. Cesta byla v pohodě i s pár zastávkami na vydýchání. U vrcholu jsme se vyfotily, trochu jsme to nahoře prozkoumaly a šly jsme dolů k autu. Naše další zastávka byla sv. Naum, kde jsme měli prohlídku kostela, pramenů Crneho Drinu a výborný oběd v restauraci na vodě. Po obědě jsme dojeli do Muzea vody, které ale bylo zavřené, takže jsme nešli dovnitř. Od muzea jsme přešli k malé pláži, kde jsme se všichni vykoupali. Po vykoupání jsme jeli zpátky do Ohridu. V Ohridu jsme si udělali prohlídku po pobřeží ke kostelu a z druhé strany k Samuelově pevnosti. Z ní jsme sestoupili na promenádu a kus po ní jsme došli až k restauraci na večeři.

Lyžařský výlet do Makedonie byl parádní, pro mě a Ladu to bylo druhé lyžování s využitím lanovek v této sezóně, když předtím jsme byly pouze na Mölltalském ledovci v říjnu 2020. Po loňském únorovém lyžování a skialpu v Bosně a Hercegovině jsme měli možnost poznat další zemi a pohoří.

Podpora #skimokids aktivit: Boatpark, RUMAsport, Gnarly Owl a Pieps.