Co tak přeběh Malé Fatry přes 15 vrcholů

Už je to deset let, co jsme šli první přechod s našimi dvojčaty na Malé Fatře. Od té doby mě to stále leželo v hlavě, že by to bylo super to přejít za jeden den to, co jsme šli s osmiletými dětmi tři dny. Ideální příležitost k tomu nastala v neděli po závodech Běh na Choč, kdy předpověď počasí slibovala slunce, a po Choči bylo vhodné se relaxovat.

Do Vrátné doliny přijíždíme z Vyšného Kubína odpoledne a ještě se nalehko pojdeme z Pasek na Poludňový Grúň. Ráno vstáváme brzo a počasí splnilo předpověď, takže bereme jen větrovku, nějaké jídlo a vodu. Já jdu s běžeckými holemi a syn David si v rámci tréninku hole nebere, neboť chce potrénovat kopce na skyrace.

V noci opět pršelo, a tak si beru zapůjčené boty Feline od Dynafitu, abych je otestoval na takto těžkém terénu jak na blátě, kořenech, kamení a skále. Mám jen mlhavou představu o tom, kolik kilometrů a jaké převýšení má celá naše trasa. Jsme rozhodnuti absolvovat co nejvíce z této podkovy Malé Fatry. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Stále jsem věřil, že by se to mělo za den stihnout, zejména když běhací úseky poběžíme. Ráno přejedeme autem na parkoviště Tiesňavy, kde přímo začíná a končí tento úžasný přechod. Je to kousek od Terchové směrem do Vrátné Doliny. Za mostem po levé straně kde hned naproti začíná náš trail.

Start z výšky 567 metrů lesem na vrchol Malé Noclahy

Je 7:45 hodin, sluníčko svítí naplno a my vyrážíme po modré turistické značce z výšky 567 metrů. Na první vrchol Malé Noclahy v 1000 metrech vede cesta prudce nahoru po schodech mezi skalními útvary. Je to taky nazývané Jánošíkova cesta. Výškové metry rychle přibývají a zanedlouho jsme nahoře, kde je spousta krásných vyhlídek na hřeben Malé Fatry.

Z vrcholu Malé Noclahy pokračujeme po žluté turistické značce na druhý vrchol Sokolie (1171 m). Tato část už není tak strmá, můžeme běžet, a tak to ubíhá docela slušně. Trail vede nahorů a dolů, takže si to opravdu užíváme. Boty na mokrém kluzkém podkladu drží skvěle a postupně si mohu dovolit i riskantější kroky. Za vrcholem Sokolie hřeben plynule klesá do sedla Príslop (916 m).

V tuto chvíli také uvažujeme nad tím, zda jsme neměli tuto část vynechat, abychom stihli celý okruh. Dali jsme to asi za půl druhé hodiny. Ze sedla Príslop valíme po modré turistické značce po mokré bahnité pěšince v hlubokém lese. Sluníčko stálé pálí, ale začínají se objevovat černé mraky! V prudkém kluzkém terénu mě pomáhá vynikající podrážka na botech doplněná oporou holí. David si vzal boty Helly Hansen Terrak, které mají nižší vzorek. David techničtějšími úseky běží bez problémů. To trochu nechápu, ale proto je asi v Juniorech na Skyrace závodech nejlepší.

Běžci pozor! Kolegové ze SvetBehu.cz připravili výběr nejlepších běžeckých bot na tuto sezónu.

Nad hranici lesa se dostáváme na vrcholu Baraniarky

Třetí vrchol Baraniarky (1270 m) už je nad hranicí lesa a překrásné výhledy na celou Malou Fatru nám dávají energii do dalších výškových metrů. Pěšinka je velmi úzká a musíme si dávat pozor, abychom si ve velmi členitém terénu neudělali úraz. Dolů a nahoru to bude celý den. To už stojíme na čtvrtém vrcholu Žitné (1265 m). Stále běžíme po modré turistické značce na další vrchol Kraviarské (1361 m).  Z něho sbíháme dolů na sedlo Za Kraviarským na Chrapáky a odtud pokračujeme po žluté turistické značce na sedlo Bublen (1520 m).

Konečně jsme na červené turistické značce, což znamená na hlavním hřebenu Malé Fatry. Ze sedla Bublen zanedlouho vybíháme na šestý vrchol Pekelník (1609 m). Obloha se zatáhla, rychle bereme bundy, jelikož fouká silný vítr a občas spadne pár kapek. Trochu se bojím, že první pokus nebude úspěšný, není čas na rozjímání a pokračujeme na hranu nejvyššího vrcholu Malé Fatry – Velkého Kriváně (1709 m).

Z Velkého Kriváně přes turisty zaplněné Snilovské sedlo

Z hrany odbočujeme na Velký Kriváň (1709 m). Dlouho se nezdržujeme, fotíme vrcholovku a vracíme se zpět po stejné na rozbočku a valíme směrem na Snilovské sedlo (1524 m). Sedmý vrchol už je za námi a tak bychom mohli být za půlkou.

Prosvětluje sluníčko, vítr je však stále studený, takže běžíme v bundě. Předbíháme a potkáváme hodně turistů nechápajících naše tempo. Většina turistů sem přijela lanovkou z Vráné doliny, takže kolem Snilovského sedla jsou jich davy. Ze sedla stoupáme na v pořadí osmý vrchol, kterým je Chleb (1647 m). Konečně si trochu orazíme po krásném hřebenu s úžasnými výhledy na náš okruh a větší část Malé Fatry. David je v seběhu o hodně rychlejší, a tak pořizuje fotografie a potom mě běží naproti.

Na devátý vrchol Hromové (1636 m) to není ani půl kilometru, takže jsme tam rychle. Z Hromového sbíháme do Sedla za Hromovým. Panoramatická hřebenovka nám rychle ubíhá přes desátý vrchol Steny – južný vrchol (1572 m) na jedenáctý vrchol Steny – severný vrchol (1535 m). Obloha je sice hodně tmavá, ale výhledy jsou fantastické. Snad nám to vydrží.

Opět na Poludňovém Grúňu

Konečně jsme na vrcholu, kde jsme se byli projít předchozí večer – je to dvanáctý Poludňový Grúň  (1460 m). Z tohoto vrcholu jsou krásné výhledy na protější hřeben, po kterém jsme běželi. Po levé straně máme Velký Kriváň. Přímo před námi je vidět poslední vrchol Boboty, ale únava se začíná projevovat, a tak zvažujeme, že ho vynecháme.

Trochu prudším klesáním se dostáváme do Stohového sedla (1230 m), z něhož vede červená značka nejprve mírně nahoru na Chrbát Stohu. Na Chrbátu Stohu je možné si cestu zkrátit a běžet traverzem na sedlo Medziholie. To ovšem není pro nás a my pokračujeme prudce nahoru na třináctý vrchol Stoh (1607 m).

Na nejskalnatější vrchol Velký Rozsutec

Fotíme a dáváme si svačinku. Dlouhým klesáním se dostáváme do sedla Medziholie (1185 m). V tomto sedle nás potěšilo, že pět minut od rozcestníku je pramen vody, protože Davidovi voda došla. David si jde pro vodu, a já začínám strmý výstup na čtrnáctý vrchol Velký Rozsutec (1609 m). Terén je skalnatý a dost obtížný. Nespěcháme a užíváme si velkolepé stoupání naplno. Překvapuje mě, že botky Dynafit dobře drží i na kamenech a skále.

Konečně jsme na vrcholu Velkého Rozsutce. Trochu lituji, že jsem si taky nedoplnil Camelback vodou. Už mě začíná docházet a máme před sebou ještě kus trailu. Dolů scházím opatrně a David mě opět běží naproti. Začíná být teplo a ze sedla Medzirozsutce jde dost lidí. Diví se, že nechceme jít na Malý Rozsutec (1343 m), ale já už mám docela dost. Ze sedla opouštíme červenou značku a pokračujeme po modré Pod Tanečnicou (1186 m).

Přes Horné diery na Boboty

Odtud pokračujeme krásnou pěšinkou s žebříkama v Horných dierach, kde si tenkrát děti opravdu užívaly. Dnes už si to tolik neužívám, jdeme opartně, aby se na závěr něco nestalo. Vše je mokré a velmi kluzké. Rozcestník Pod Tesnou Rižnou hlásí 935 metrů. A za chvíli jsme Pod Pálenicou 900 m. Nemáme mapu a trochu bloudíme. Nechceme dojít do Štefanové a bojíme se, abychom nezabloudili úplně. Chceme dokončit celý okruh včetně posledního vrcholu Boboty.

Potkáváme turisty, ukazují nám mapu a jdeme dobře na Podžiar. Zde je možné se občerstvit v místní salaši. Odtud pokračujeme po žluté na sedlo Vrchpodžiar (745 m). Odbočujeme doprava po zelené, která se za chvíli rozbočuje na dvě zelené. Do leva to vede na hotel Boboty, což by bylo podstatně jednodušší, ale neváháme ani minutu a valíme nahoru k poslednímu vrcholu. Už jsem si nepamatoval, jak to je dlouhé. I les na vrcholové partii byl nižší a bylo z něj lépe vidět celý nás úžasný přechod. Konečně stojíme na posledním patnáctém vrcholu Boboty (1085 m). Hurá! Už jen dolů, což teď už opravdu bolí. Už neběžím a užívám si poslední úsek. David doběhl až k autu a běží mě naproti s vodou, což mě velmi potěšilo a zachránilo. Už jsem mlel z posledního. Sice jsem se parkrát napil v Horných dierách, ale to bylo málo.

Konečně jsme na parkovišti na Tiesňavy. Hodinky ukazují kolem 35 km s převýšením 3140 metrů. Tak to je bomba. Máme to za sebou. Trvalo nám to i s menším bloudění 7:40 hodin. Po závodech to byl krásný vytrvalostní trénink a botky od Dynafitu při tomto velkém zatížení dopadly víc než dobře. Nemám jediný puchýř, a to jsem je měl jako nové druhý den na noze. Vynikajíci běžecké kraťasy a triko X-COOL od Helly Hansenu nám dobřálo vynikajíci komfort po celý den. Ihned vlezeme do ledové řeky a provádíme rychlo ledovou očistu a těšíme se, že zakončíme krásný víkend haluškami s čerstvou brynzou.