Články

Ve Vysokých Tatrách je hlášeno krásné jarní počasí, a tak přichází rychlá domluva s tím, že zkusíme někde zůstat aspoň na dvě noci a dále se uvidí. Ještě skoro při odjezdu domlouváme přespání ve vlastním na Chatě pod Soliskom (1840 m). Při odjezdu probíhá vše normálně a odjíždíme „jen“ s 90minutovým zpožděním.

Kdo je v srdci alespoň trochu lyžař, netrpělivě už očekává první nadílku sněhu, očima hypnotizuje mraky, aby něco přinesly. Odreagujme se alespoň výletem do netradiční freeride lokality – na bájný ostrov Island.

Sezóna 2014 ve strmých sjezdech definitivně skončila návratem Jirky Švihálka z expedice Dhaulagiri a je čas na bilancování. Jirka v rámci tréninku na Himaláje nastoupal s lyžemi na nohou či na zádech asi 106 000 výškových metrů a uskutečnil 33 sjezdů s maximálním sklonem 45° a více. Z toho pak bylo 16 sjezdů se sklonem 50° a více.

Hlava se Ti motá, tak vysoko jsi ještě nebyl. Výhledy neskutečné, ale zase to šimrání v zádech. Slunce už je nízko, sotva stojíš na úzkém vrcholovém hřebínku, bezpečnější to bude na čtyřech. Teď, že mám nasadit lyže a pustit to dolů po rychle tvrdnoucím svahu?

Na začátku listopadu jsme ve dnech 4. až 5. listopadu měli možnost vyzkoušet novinky firmy K2 na zimní sezónu 2014-2015. K vyzkoušení jsme zajeli do rakouského lyžařského střediska Sölden, kde se nachází testovací centrum K2. Zatímco dole v Söldenu pršelo, od 2300 metrů velmi hustě sněžilo, což ovlivnilo i naše praktické zkoušení.

“Jedeme do Norska”, říká mi můj kamarád Marek, který nemá rád horké letní dny. Prý je v Norsku i v létě zima. Hm, v červenci bylo rovných 27 °C, nosy spálené od sluníčka, teplé oblečení jsme mohli nechat doma. Marek měl pravdu, v Norsku je fakt zima. To ovšem musíte přijet o několik měsíců později.

Ve skialpinismu mají začátečníci a mírně pokročilí hlavní obavy ze sklonu svahu. Problém je to pouze psychický, kdy se stačí přenést přes to, že nejedeme na sjezdovce se sklonem 15 stupňů, ale na svahu se sklonem třeba přes 40 stupňů. Pokud není velká expozice svahu s možností pádu přes skály někam daleko dolů, tak se zjednodušeně jedná o něco podobného jako na strmé červené nebo černé sjezdovce v lyžařském středisku.

V posledním říjnovém týdnu v Rakouských Alpách pořádně nasněžilo i na skialpovou tůru.  V rychlosti a po meteo analýze vybírám místo, kde se střetly tři fronty. Jednám okamžitě, ovolávám známé a nikdo nevěří, bohužel.

V reakci na rozebranou lavinu na Nockspitze přišlo následující vyjádření od Alponoše: „Jo, očumovat holky a nutit je k všemožnýmu pózování pod záminkou fotografického zvěčnění, to by ti šlo. Taky nepřítomně zírat na nekonečná údolí a rozeklané štíty, v tom seš taky extra třída, o tom žádná.“

Z vrcholu Studniční hory do Obřího dolu se jezdívaly závody na lyžích Maiskirennen po dobu více než třiceti let v květnovém termínu. Velké popularity tento závod dosahoval ve třicátých a čtyřicátých letech, z nichž jsou následující unikátní fotografie z knihy Die skisportlichen Erfolge der Sudetenjugend 1939-1944 od Dr. Pepiho Erbena.