Články

V rámci přednášky „Provozování skialpinismu v České republice – pohled z hlediska aktuální legislativy v NP, CHKO“, která se konala na Skialpinistickém setkání v Beskydech, jsem provedl malý kvalitativní průzkum. Cílem bylo zjistit, jak je to s názorem na skialpinismus na správách národních parků a chráněných krajinných oblastí.

Další horská terénní lavinová předpověď nás vrhla směrem na východ, do naší prakticky domácí tatranské lokality zlehka ošoupat tulení pásy a zaškrtat hranami o tatranské končiare. Tentokráte nezaváhal ani jeden z prvních českých leaderů a průkopníku splitboardingu náš interní náčelník Jirka „Bůža“ Bůžek, což nás všechny velmi potěšilo.

Z mnoha směrů se můžeme doslechnout, že skialpinismus v chráněných rezervacích je zlo a s ochranou přírody je v jakémsi věčném sporu. Ovšem nemusí tomu být za každou cenu! Skialpinismus v České republice má určitou tradici a zakazovat ho nemá smysl – pokud se budou skialpinisti chovat zodpovědně vůči přírodě, není to boj s žádným zlem. Přehled a zároveň názor ochranáře-lyžaře si můžete přečíst v následujících řádcích.

Ráno 16. března vstáváme na Chatě pod Soliskem a po sedmé hodině vycházíme směrem na Predné Solisko. Stále nevíme přesný směr, kam půjdeme. Počasí je jako na objednávku, a proto se nahoře opět kocháme. Nakonec přicházíme s návrhem sjet do Furkotské doliny a dojít až na její konec, konkrétně na Furkotský štít.

V Norsku mají běžkaři k dispozici tisíce kilometrů upravovaných tras. Nádhera. Ta pravá zimní sezóna začíná v únoru, kdy se norské hory opravdu zaplní lyžaři. Hotely i cestovní kanceláře nabízejí tzv. skisafari – krátké či delší výlety ve stopě i mimo stopu. Od listopadu do ledna se upravuje pouze část tratí. Hodně se jezdí ve volném terénu nebo po cestách projetých pouze skútrem bez lyžin. Norové  jezdí hodně na backcountry běžkách. Ve zdejších podmínkách se širší lyže s ocelovou hranou opravdu hodí.

Do Černé Hory se obvykle jezdí v létě ať už k moři nebo chodit v pohořích jako jsou Durmitor, Komovi, Prokletije a mnohé další. Jenom minimum našinců se do těchto krásných hor podívalo v zimě. A je to chyba, neboť černohorská pohoří jsou v zimě nádherná…….. a liduprázdná. Jen v nejvyšším Durmitoru je kromě nejvyššího Bobotova Kuku řada o něco menších vrcholů, které jsou překrásné a vhodné k lyžování. Šestým nejvyšším vrcholem Durmitoru je 2409 metrů vysoká Bandijerna vzpínající se na konci údolí Lokvice.

Lavinový batoh je jedinou aktivní lavinovou pomůckou v současnosti, která po pádu laviny s vysokou pravděpodobností umožní zasaženému zůstat na povrchu nebo jen lehce přisypán. Na veletrhu ISPO 2014, kde byly představovány novinky zejméne na letošní zimu, jsme si všimli, že lavinové batohy zažívají obrovský „boom“. Není tedy na škodu seznámit se s dostupnými systému a s jejich pro a proti.

Na prodloužený první prosincový víkend připravila ISMF (Mezinárodní skialpinistická federace) mládežnický kemp zaměřený na vše potřebné k závodnímu skialpinismu. Byli osloveni zástupci národních a horolezeckých svazů z mnoha zemí, a do rakouského Lienzu se koncem prvního prosincového týdne sjeli mládežníci z dvanácti zemí.

Ve dnech 5. až 7. prosince 2014 uspořádala Komise tradičního skialpinismu při Českém horolezeckém svazu. Setkání skialpinistů na horském hotelu Martiňák v Beskydech. Poprvé v historii byla na tomto setkání věnována velká pozornost aktuálnímu vývoji výstroje a výzbroje pro skialpinismus, stejně jako ochraně přírody.

Splitboarding je poměrně mladý sport, ve kterém se spojuje svoboda pohybu a volnost terénu zakládající se na principech skialpinismu s požitkem jízdy na snowboardu.