V posledních letech se s velkým rozvojem skialpinistických aktivit a v některých zimách s menším množstvím sněhu rozmohlo chození na tuleních pásech po sjezdovkách, tzv. fitness skialp. S tím souvisí i zvýšený pohyb lidí na sjezdovkách v obou směrech v denních, ale mnohy i nočních hodinách.
Provozovatelé lyžařských středisek tak mají na svých svazíchčasto skialpinisty jak v provozní době střediska, tak mimo ni. Hlavně po skončení provozní doby střediska není vhodné, je prakticky ve všech lyžařských areálech zakázáno komukoli vstupovat na sjezdovky, tedy i skialpinistům. aby se skialpinisti nasjezdovkách pohybovali. Pohybovat by si tak měli pouze v prostorech mimo sjezdové tratě, které se v tomto čase upravují rolbami. V provozní době, kdy se na sjezdovkách lyžuje, pak platí obvyklá bezpečnostní pravidla – když už využíváme při výstupu sjezdovku, tak se pohybovat pouze po jejím okraji, abychom neohrožovali sebe ani sjíždějící lyžaře. Při sjezdu dolů pak platí stejná pravidla jako pro ostatní lyžaře na sjezdovce (desatero FIS). |
Po sjezdovce na skialpech, foto: Vojta Dvořák
Praktické, bohužel negativní, zkušenosti s neukázněnými skialpinisty ze šumavského Ski&Bike Špičák, jsou prosbou ke všem vyznavačům tohoto náročného a krásného sportu – neriskujte zbytečně. Hlavně za tmy, kdy jsou sjezdovky pro veřejnost (tedy i lyžaře včetně skialpinistů) uzavřené a pohybují se po nich rolby ukotvené na lanech. Uvědomte si, co ještě je zábava a co už risk se zdravím či životem. Rozhovor s vedoucím střediska služeb Ski&Bike Špičák Janem Kasíkem dokládá, čeho jsou někteří skialpinisté schopni, aniž by si uvědomovali nebezpečí i problémy, které způsobují.
Kolik skialpinistů se denně pohybuje na špičáckých sjezdovkách?
Okolo deseti lidí, někdy ale i 30 nebo 50.
Bohužel ano. Občas si některá parta adrenalinových jezdců řekne – tuto sjezdovku jsme ještě nezkoušeli, tak tam v noci vyrazíme. Oni o lanu ví, ale neuvědomují si, co jim může způsobit. Ve hře je totiž smrtelné zranění. V alpských střediscích už se staly i smrtelné úrazy, kdy se skialpinista střetl s lanem.
Na Špičáku se nějaký podobný úraz už stal?
U nás naštěstí zatím ne. Je to dané také tím, že nejsme Dachstein. Máme tři sjezdovky, které jsou dlouhé přes kilometr a rolbaři mají vysílačky. Když zahlédnou čelovku, zastaví.
Co na to rolbaři říkají?
Nadávají. V rolbě stráví třeba deset hodin, udělají svoji práci a třeba tři lidé ji za jednu noc úplně zničí. Rolbař to pak musí dělat znovu. Upravují sjezdovku na následující den, upraví ji večer a pak sníh třeba deset hodin promrzá, než nakonec ztvrdne. Skialpinisté tam často vjedou ve chvíli, kdy sníh ještě není umrzlý, zpevněný a zničí jejich práci. Co je to ale proti tomu, když rolbař ví, že někoho může zranit. Je to trochu efekt řidiče vlaku, když mu do cesty skočí sebevrah.
Po propojovací sjezdovce na skialpech, foto: Vojta Dvořák
A reakce těchto skialpinistů, když je rolbař upozorní?
Taky nadávají, někdy i rolbaře hodně sprostě osočují. Žijí nejspíš v domnění, že sjezdovka je volným prostorem, kam může kdokoli kdykoli. To je velký omyl – každý lyžařský areál má svůj provozní řád a v tom našem jasně stojí, že sjezdovky jsou půl hodiny po skončení provozní doby, tedy od 16,30 hodin do spuštění vleků v areálu druhý den, tzn. do 8,30 hodin, uzavřené.
Jak často se na Špičáku stává, že skialpinisté takto ničí upravené sjezdovky?
Je to bohužel naprosto běžné. Zasahuje někdy i policie. Když skialpinisty chytí, řeší to zatím domluvou. My si uvědomujeme, že jsou to lyžaři, naši zákazníci, proto je nechceme takzvaně buzerovat, ale kdyby se stal nějaký smrtelný úraz, bylo by to špatné pro všechny strany. Proto je chceme i touto cestou požádat, respektujme se prosím navzájem.
Odkaz na reportáž Česká televize ze Špičáku věnovanou právě zlozvyku skialpinistů je zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/217411000101217/video/588860
Foto: Vojta Dvořák
Tak tohle mi nedá… Koukám dlouho nebyla žádná lavina, tak bylo třeba stvořit jiný článek s klíčovými slovy…
Po sjezdovkách chodím často a to jak v ČR tak v Rakousku. Mé první setkání s rolbařem v Rakousku začínalo pocity „A sakra, tak ted se budu muset nechat jebat od nějakého blba a ještě v němčině“… Jaké bylo mé PŘEKVAPENÍ, když jsem zjistil, že ten kluk vyskočil z vytopené rolby v tričku do hnusu, mlhy, jen proto, aby mě upozornil, že nahoře je ještě jedna rolba na laně. „Ahoj, jak ti to šlape? Dej bacha, je tam ještě jedna rolba, lano má ukotvené vpravo, jdi to hodně zleva“. Koukal jsem na něj jak na zjevení mizící zpět do mlhy a rolby??? Cože??? On mi chtěl jen pomoci! Další setkání s RAKOUSKÝM rolbařem bylo, když nás na laně začal zavírat do nepříjemného terénu na kraj sjezdovky. Zastavím, říkám si moje chyba, blbý, jak z toho ven? Sakra, sakra… Rolbař zastavil, usmál se, otevřel okno a mávnul na nás ať sjezdovku přetraverzujeme. Asi minuta času, on s úsměvem pokračoval v práci, my ve výstupu. Proč to někde jde a u nás ne??? Pokaždé, když v Rakousku potkám rolbu, mám blbý pocit, že bude konflikt. Nikdy nebyl… V Čechách raději ani tu čelovku nerozsvěcím a uklidím se do tmy…
No a teď ještě vyjde takovýhle článek retro-Špičáku. Mazec… Loni jsme si koupili na dopoledne permici na Špičák a odpoledne na Velký Javor. Doporučuji, ale budete z úrovně služeb stejně smutní jako my…
Zkrátka v některých zemích zcela přirozeně i rolbař chápe, že rolbou jezdit může jen díky těm lidem, co tam přijedou pobýt, utratit peníze za jídlo, ubytování, … A rádi se vratí a kolečka turismu se točí. U nás to nechápe ani vedoucí střediska služeb. Neměl by právě takový pán kopat třeba za to, aby se i u nás používaly žluté majáky u ukotvení lana rolby, jako je to běžné v Rakousku? Možná by to řešilo problém lépe než zákazy a učinilo část návštěvníků šťastnou, spokojenou a rádi by přijeli znova… (i když, na Špičák asi ne)
Tak bych přispěl troškou. O vikendu jsem navšívili s kamarády Pec. Jelikož se tam organizovaly závody Noci tuleních pásů , rozhodli jsme že pochodíme a večer se podíváme na závody. Je zajímavé že nás každý druhý majitel areálu kritizuje „skialpinisty! ( spíše lidí co je baví plazit se do kopce ) a vůbec se nepozastaví nad tím…co by mohl udělat pro ně ?
Jak píše kolega výše, v zahraničí není s ničím problém, jsou rádi že tam lidé jezdí a utrácejí své peníze, jsou benevolentní a dokonce jim vytýčí koridory, kudy můžou bezpečně chodit. V lyžařských areálech na mapách jsou vyznačeny skialpové trasy a vše ke ok.
Jistě , občas se najde nějaký blbec a to samozřejmě i mezi lyžaři který se neřídí ničím, ale takoví už jsou lidé. Skialpnizmus je jeden z najrychleji se rozvíjejících sportů a provozovatelé areálů by na to měli začít myslet dříve, než tady vznikne nevole mezi lyžaři a skialpinisty , jak tomu bylo dříve mezi lyžaři a snowboardisty. Naše hory jsou dosti malé než mají v zahraničí . Není nutno tady něco regulovat , ale vytvořit podmínky, aby tyto skupiny sportovců mohly vedle sebe existovat.
Zajímavé vybavení
Dámská Skialpinistická vesta PACER
Dámská vesta s krátkým rukávem s optimální hřejivostí pro aktivní skialpinismus.
Široké stoupací pásy 130 mm na freeride
Stoupací pásy s kovovým okem vpředu a háčkem vzadu perfektně drží po celé délce lyže.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru.
Stoupací pásy G3 Minimist 2 Glide
.
Vybavení
Jak vybrat skialpové lyže?
ARVA REACTOR SWITCH FRAME – JEDEN BATOH NA VŠECHNO
Nejlepší skialpinistické vybavení