Ve Vysokých Tatrách je hlášeno krásné jarní počasí, a tak přichází rychlá domluva s tím, že zkusíme někde zůstat aspoň na dvě noci a dále se uvidí. Ještě skoro při odjezdu domlouváme přespání ve vlastním na Chatě pod Soliskom (1840 m). Při odjezdu probíhá vše normálně a odjíždíme „jen“ s 90minutovým zpožděním.
Cesta celkem jede, ale ještě nás stihnou zkontrolovat slovenští ochránci silnic, kterým při kontrole skoro nabouráme auto! Z parkoviště na Štrbském Plese odcházíme po půl desáté večer. Zkoušíme nasadit tempo, ať na nás nemusí nahoře čekat. Sjezdovka je upravená na manšestr a na cestu nám svítí snad všechny hvězdy, takže naše čelovky mohou zůstat v baťohách. Za hodinu jsme na chatě, jedno pivo na spaní a prostor restaurace je jen náš.
Ráno, stejně jak kluci od obsluhy jsme v 5:40 h na nohách. Po rychlé snídani stojíme v 6:30 h před chatou a kocháme se venkovními kýči. Jdeme hned nahoru směr Predné Solisko (2093 m), a pak ještě kousek do prvního zasněženého žlabu – konkrétně před Soliskový hrb. Sněhu je na letošní mizérii celkem dost. Skládáme splitboardy a čeká nás sjezd o sklonu 32-40°/S2+, E1/400m. Příjemných je jen prvních asi 200 metrů, zbytek ještě nestačil odměknout. K vodopádu Skok dojíždíme už na slušné ledové kostce. Ale to nám nemůže pokazit tento den, jelikož výhled na náš cíl – Štrbský štít (2381 m) – vypadá nádherně.
Jdeme celou Mlynickou dolinou až k Vyšným Koziem plesům, kde odbočíme a šlapeme JV stěnou Štrbského štítu nahoru. Od poloviny výstupu jdou splitboardy na záda. Konec výstupu si musíme ukopat sami. Začíná se blížit oběd a slunce pere do nás, co to jde. Svah už je hodně odměklý a každým třetím krokem ujíždíme o něco zpět. Nakonec po neustálém kopání jsme na hřebínku, odkud je možné jet na druhou západní stranu a k vrcholu je to už jen asi padesát metrů. Dáváme rychle občerstvení a plazíme se již bez materiálu nahoru.
Výhledy jsou nádherné, a tak chvíli odpočíváme. Potom už jen složíme splitboardy a čeká nás sjezd o sklonu 35-40°/S2+, E1/300m . V horní části to ještě šlo, sníh cosi polevil, ale od půlky je to ještě celkem tvrdé. Opět nám to nevadí a po chvilce už sedíme u Capieho plesa (2075 m) a kontrolujeme naše stopy.
Něco málo pojíme a koukáme se kam teď. Čas je ještě dobrý, ale nějaká únava jde už znát. Tak vybíráme variantu, že vylezeme na Bystrou lávku (2300 m) a vedlejší Furkotskou dolinou se vrátíme na chatu. Začínáme lézt a za půl hodiny jsme nahoře. Na druhé straně je to ovšem v horším sněhovém stavu, a proto se rozhodujeme, že sjedeme zpět až po naší výstupové trase až na Štrbské pleso. Sjezd je to příjemný (20-35°/S1+, E1/900m) a určitě dle podmínek nejlepší za celý den.
Za přibližně 20 minut jsme v úrovni lesa, odkud už musíme splitboardy dát na baťohy. Po chvilce už sedíme v Koliesku, dáváme první pivo s Horcem a spokojeně odpočíváme. Před námi je ještě výšlap, zpět po sjezdovce na chatu, ale ten si dáváme již při západu slunce.
DALŠÍ FOTOGRAFIE JSOU VE FOTOGALERI >>
Na chatě nám kluci připravili fantastickou polévku, dáme ještě nějaké Horce a jde se spát. Krásný splitboardový den je za námi! Chtěl bych poděkovat klukům na Chatě pod Soliskom za veškerý poskytnutý servis.
