Beziliška na Sellaronda Skimarathon 2019

Fotogalerie Sella Ronda 2019 >>

Nádherný horský masiv Gruppo del Sella, se známým vrcholem Piz Boé nebo Piz Selva například, je obklopen ze všech stran velkými lyžařskými středisky (Alta Badie, Val Gardena, Arabba a Val di Fassa). Tyto střediska jsou vzájemně propojeny, tudíž je možné obousměrně lyžařsky masiv objet, pokud se ve změti 250 sjezdovek o celkové délce 400 km nadobro nezamotáte. Ne náhodou bývají tyto trasy závodně využívány nejen v zimních měsících, ale třeba i v létě ať už cyklisticky, nebo běžecky.

Sellaronda Skimarathon, se taky nejmenuje náhodou. Na rozdíl od jiných maratonů je opravdu 42 km dlouhý a převýšení trasy vedoucí po převážně modrých sjezdovkách a tratích nahoru a povětšinou červených dolů tvoří cca 2600 výškových metrů.

Co s pátečním večerem?

Do Val Gardeny s Jíťou přijíždíme ve čtvrtek večer s tím, že do pátečního večerního startu absolvujeme pouze procházky, espresa s dortíky a flákání na odporně pálícím alpském slunci. Jaro tu smrdí snad už i ze skal (takže jsem si feratový set nebalila pro případ nudy ve volném dnu zas až tak zbytečně). Obhlížíme místo startu ve Val Gardena hemžící se lyžaři a lyžařskými školami. Poslední odpočinek, jídlo, kávička a po 17 hodině přicházíme na start, kde se už tísní stovky závodníků.

Co nás čeká a co nemine

Start je rozdělen do tří startovních vln, nějakou záhadou spadáme do té prostřední a domlouváme si, kterým startovním obloukem proplujeme. Taktika je taková, že vyrazíme pomalu a pak ještě pomaleji. Čekají nás 4 výstupy a 4 sjezdy, přičemž první kopec vystoupáme do nejvyššího bodu, do výšky cca 2298 m. Není to moc, ale pro ostudu jako já, která za celou zimu ani nepáchla aspoň do Tater, to může být celkem chyba lávky.

Další výstupy už budou o nějakých sto metrů níže, ale zase o to delší a táhlejší. Ono celkové převýšení neslibuje žádné vertical kilometry, ale spíše výlet pro běžkaře. Nás ale láká především délka a doba, kterou strávíme na trati. Sprintovat u nás na závodech 2x nebo 3x do sjezdovky a po hodině “poďme dom”, jaksi nebylo to echt čistě pro mou vytrvaleckou duši.

První stoupání k potěšení romatikovy duše

Začíná se odpočítávat a start. Plynule se suneme s davem, první desítky metrů neseme hole před sebou, jinak bychom se tam dosekali jako při bitvě u Slavkova. V oranžovém hávu zapadajího slunce stoupáme sjezdovkou z Val Gardeny do Passo Gardena. Otevírají se nádherné výhledy na červánky zalité skály i daleké obrysy Alp, za kterými slunce zhasíná. Jíťa si panoramata až tak neužívá, avizovala už dopředu boj s jarní únavou po náročné sezoně, každopádně čas máme super, pouštíme se do prvního dlouhého sjezdu, kdy se ke konci už téměř po rovince doplahočíme do centra Corvary.

Party a la Italia

Tam to žije, oblítává nás komentátor a zatímco zápolím s nandáváním pásů, poslouchám zpěvné “Republika šeka, Selena Maríííí!” U Jíti si zlomil jazyk už při “Kramolišova…” Aleluja, pásy nasazeny, můžeme zdrhnout několik kilometrů dlouhým pozvolným stoupáním, zahrnujícím i pár sjezdů na pásech. Ty skluzné jsem samozřejmě nevzala, takže se odrážím i z kopce.

Trasa se neskutečně vleče nějakým lesem a skoro rovinky mi vůbec nejdou, než se dostaneme konečně na sjezdovku, předběhne nás asi půlka Itálie. Konečně Passo Campolongo a rychlý a krátky sjezd do Arraby. Už mě chytal hlaďák, takže doplníme banán, pomeranč a teplé sladké čaje. V bříšku jako v pokojíčku, následuje úsek v nočním stínu Piz Boé.

Startovní pole už je roztrháno, jednou pozdravíme i krajany mixové dvojice. My bojujeme povětšinou ve skupince lidí, kteří kolem nás i startovali. Je krásný jasný večer, ve střediscích ať už v sedlech nebo dole, čekají neúnavní diváci a povzbuzují.

Kilometry přibývají, únava nastupuje

Jíťa svádí boj, po dojezdu křivolakými městskými uličkami do Canazei mi chytá zimnici, musíme trošku zvolnit a přiobléct. Není kam spěchat, času do limitu je dost. Uvažuji, že bych vytáhla gumicuk, ale to bych musela být o parník lepší a to nejsem. Jituš je bojovník, drží se skvěle. Blik blik, čelovka mi dává znamení, že z nás tří asi skončí první. Super.

Sjezdovkový výstup do Passo Sella přemýšlím, zda jsem si v náhradní čelovce vyměnila baterky. Nahoře lupneme čaj, já nedobrovolně zhasínám a v tichu a tmě proplouvám noční lyžařskou stezkou.

Není čas vytahovat druhou čelovku. Jíťa přede mnou osvětluje terén, to mi stačí. Cesty jsou parádně upravené, v podstatě by se daly sjet i za tmy a my si jásáme posledním sjezdem. Velké štěstí je, že jsem nás vybavila červenými blikátky na batoh, abychom se neztratily jedna druhé, takhle do mě alespoň nikdo rychlejší při sjezdu nevrazí.

Sellaronda Skimarathon 2019 od Frame Farm Film na Vimeo.

Příště na běžkách?

Poslední sjezd asi třikrát bruslíme do kopečka, než nás trasa vyplivne na klikatící se uličku, která nás dovede do cílového oblouku v centru Val Gardeny. Máme to dokonce s více než hodinovou rezervou do limitu. Než stihneme vymrznout, přesuneme se na nedalekou Pasta Party, kde dáme pozdní večeři, pokec s klukama z Krkonoš a pac a pusu Sellarondo! Děkujeme za krásný zážitek, stejně tak jako děkuji super partačce a závoďačce Jitce Kramolišové za neskutečné nasazení i přes zdravotní problémy. Určitě jsme tam nebyly naposled a teď už to můžeme jen vylepšovat.