Betonový skialpový a lezecký konec roku na Zeleném plese v prosinci 2015

Na Chatě pri Zelenom plese se sešla výborná společnost, kdy kromě výše uvedené vsetínské části to byla slovenská lezecká elita – Mišo Sabovčík, Lukáš Meňhart, Adam Kadlečík a Andrea Chlebová a z Moravy Libor Uher. Bohužel jen na jeden den se přidala silná sedmičlenná skupina Letka karpatských netopýrů z jihovýchodní Moravy. Devětadvacátého prosince na chatu večer dorazili ještě Jiří a Ondra Švihálkovi (Kejda Ski Team) a další členové jejich domovského oddílu HO TESLA Brno.

Členové Letky karpatských netopýrů se různě přesouvali mezi Západními a Vysokými Tatrami už s předstihem. Díky tomu si někteří z nich zlyžovali Tatarkovou variantu z Huncovského štítu 25. prosince 2015.

Do Tatranských Matliarov nebo přímo na Bielou vodu jsme se dostávali různě – nejlépe do vyřešil Beton Ski Team a přidružení účastníci, kteří se celou noc ve vlaku z Prahy důkladně veselili. Většina ostatních dojela ne Bielou vodu v dopoledních hodinách.

Na parkovišti jsme se ještě spojili s třineckými splitboardisty Adamem a Ivkou a za družného hovoru jsme šlapali údolím po zledovatělém podkladu, který se postupně začal měnit v čistý vodní led. Cestou na Zelené pleso jsme už hodněkrát zažili zledovatělý chodník, ale toto byl poněkud extrém. Při použití nesmeků nebo stoupacích želez to bylo úplně v pohodě, v teniskách bylo potřeby zvýšené opatrnosti.

S přibližujícím Zeleným plesem se při pohledu na okolní svahy zdálo, že lyže na batozích jsou jenom pro ozdobu – nebo pro zasmání turistů sestupujících proti nám zpátky do doliny. Sněhové podmínky byly na první pohled tristní. Po následném vyzkoušení se ukázalo, že sněhu bylo relativně dost, když např. z „Ucha“ byl krásně vysněžený pruh až na dno doliny, ale jeho konzistence byla čistě betonově-ledová.

Sněhovou depresi jsme nechtěli jít rovnou utápět na vodou zalitý led Zeleného plesa nebo na šutrová pole v okolí, a proto jsme skončili u výborného občerstvení na chatě čekáním na ostatní. Dočkali jsme se před večeří, kdy poslední příchozí si za svitu čelovek dokonale užili ledu na cestě a chodníku k chatě. Jídlo na Chatě pri Zelenom plese nemá smysl komentovat – večeře o třech chodech s velikostí porcí, které by stačily dřevorubci pracujícímu sekerou celý den v lese. Ráno snídaně s velkým výběrem a také možnosti nacpání se do sytosti. Jediným menším zádrhelem pro plnohodnotné zažívání byla saunovací teplota jak v jídelně, tak následně i v baru.

Díky přítomnosti Beton Ski Teamu a s využitím chatové audiovizuální techniky se hned 26. prosince večer uskutečnilo promítání filmu The Pamir Game o výjezdu „betonářů“ na Pik Komunizma a Pik Korženěvskoj v roce 2014. Po filmu následovalo vtipné promítání o osmiměsíčním výjezdu Beton Ski Teamu zeměmi a pohořími Hedvábné stezky One World Two Skis z Evropy až na vrchol osmitisícové Manaslu.

V neděli 27. prosince bylo krásné počasí, takže lezci vyrazili z chaty různými směry. Ze skialpinistické sekce se naplno angažovali jenom Martin Šťourač a Karel Svoboda (viz přehled niže), zatímco my jsme po zhodnocení podmínek jen nahlédli do Medene kotlinky a na Baranie sedlo. Na druhou stranu k Téryho chatě vypadaly sněhové podmínky podstatně lepší, ale i přes sluncem nasvícený hrbolatý svah ze sedla sníh něměl tendenci naměknout. Na předních hrotech maček a s cepínem v ruce tak následoval sestup úvodního žlábku z Baranieho sedla směrem na Chatu pri Zelenom plese, přejezd na lyžích nad „Flašku“, a Flaškou opět na mačkách dolů, pod Flaškou dojezd k chatě na lyžích. Podobně se zachovala i splitboardová sekce z Třince, která ale pod Flaškou už nechala splitboardy na zádech.

V dalších dnes se lezlo a lehce sjezdovkovalo na lyžích, ale podmínky byly o dost odlišné oproti minulým letům. Jak při večerním hodnocení shrnul Roman „Ropák“ Tyl z HO Horyinfo: „Do Jastrabieho sedla jsem v zimě zvyklý chodit v botách a s hůlkami, letos to bylo poprvé, co jsem nahoru i dolů šel na předních hrotech maček a se dvěma lezeckými cepíny.“

Celodenní pobyt venku byl po večeři vylepšen o přesun do baru, kde se kromě tradiční zábavy rozproudily i mnohahodinové zpěvy za doprovodu jedné až dvou kytar pod vedením Alice. Škoda, že dva z přítomných bubeníků, kteří jinak fungují v několika kapelách, neměli s sebou příslušné hudební nástroje. A čím dalším jsme se bavili po setmění? Například zkoušení čelovky Led Lenser XEO 19R, kterou jsme chtěli původně vyzkoušet při sjezdech ve tmě. Nakonec jsme jí zkoušeli na protějších svazích a přes Zelené pleso. Velké a chutné večeře na Chatě pri Zelenom plese měly za následek také trochu nestandardní nápady, např. po třichodové večeři a dvou pivech otestovat fyzickou kondici s dodatečnou zátěží. Jak? Kliky na bradlech, které jsou nainstalovány v chodbě chaty. Účastnilo se větší množství mužů a tři dívky. Mezi dívkami vyhrála Alice s pěti kliky na bradlech, mezi muži Franta z Nového Boru s dvaceti opakováními. Za ním skončilo několik jedinců s 15-18 kliky na bradlech.

Předposlední den roku 2015 jsme se sbalili, a s výjimkou Karla Svodoby jsme se různě přesunuli do nížin. Někteří přímo dolinou, jiní zkratkou přes Skalnaté pleso s cílem si sjet sjezdovku do Tatranská Lomnice, a konečně úderka Proti větru to vzala na těžko přes Baranie sedlo a dále.

Sjezdovka ze Skalnatého plesa byla neuvěřitelně přelidněná a s nebezpečným podkladem. Jejím okrajem stoupalo nahoru odhadem tak tři sta lidí na skialpových lyžích. Po dojezdu dolů a nalodění se do auta jsme se přesunuli k poslednímu bodu programu – vycachtání se v nejmenovaných přírodních termálech.

Tatranské video: Petr „Hřib“ Adámek a Studio Boletus.

Beton Ski Team našel svůj oblíbený BETON

Martin Šťourač a Karel Svoboda z Beton Ski Team vzali pobyt na Chatě pri Zelenom plese ryze tréninkově jak přes den, tak při prodloužení ve večerních a nočních hodinách. První den si lehce vyběhli s lyžemi na zádech do Horní Kežmarské štrbiny a jak říká Karel:
“Po pózování na Malém Kežmaráku jsme přešli na Huncovský štít a sjeli žlabem nalevo od Tatarky (při pohledu od Lomnického sedla). Pokračovali jsme výstupem nezdravě tvrdým Kartarikovo žlabem a dolů jsme se svezli na Skalnaté pleso po sjezdovce. Jistil to návrat na chatu za svitu čelovek.”

Další den celé dopoledne pršelo, takže Betonáři relaxovali po prozpívané noci a vyšli odpoledne za doprovodu dam do Baranieho sedla, jen Karel si to prodloužil na Baranie rohy. V Baraním sedle si optimisticky nasadil lyže: “Zkusil jsme sjet ze sedla, ale po dvou nezdravě ustřelujících obloucích jsem rychle zaklekl na cepín, který jsem naštěstí měl s hůlkou v ruce a opět si obul mačky.”

Předposlední společný den na Zeleném plese si Beton Ski Team vyšlápnul přes Medené lávky na Lomnický štít s pokusem o sjezd jižní stěny. Martin ujel několik set metrů ve střední pasáži. Hodně nezdravě ledový svah zastavil další sjezd, takže se na mačkách došlo do Lomnického sedla, sjezd na Skalnaté a oblíbený pěší pochod na Zelené pleso. Předposlední den v roce se Betonáři rozdělili, když Martin a dámy odjeli domů, zatímco Karel se připojil k HO SKOL k Novému roku na vrcholu Gerlachu.

Asistence Proti větru u pádu v oblasti Baranieho sedla

Dva členové přerovské splitboardové a lezecké úderky, resp. sdružení, Proti větru se stihli ještě v poslední den angažovat při záchrance v oblasti Baranieho sedla:

“Když Kuža hákuje střední pasáž Baraniho sedla, profrčí kolem něj nadzvukovou rychlostí vypadnuvší horolezec. Na nic nečeká a leze nadlidskou rychlostí do míst, kde chytí signál na mobil a bezprostředně avizuje horskou službu. Mezitím Mad rychle sestupujel dolů ke zraněnému a udržuje ho svou bundou a dialogem v přijatelném stavu. Vrtulník ho naložil a fíí do špitálu. Údajně dopadl relativně dobře.”

Shrnutí?

Jako každoročně se i letos předsilvestrovský tatranský pobyt vydařil.Někteří toho nalezli a nalyžovali hodně, jiní pobyt brali více relaxačně. Celkově se sešla velmi povedená skupina od Vsetína až po různá další místa České republiky a Slovenska. Za Letku karpatských netopýrů bylo zhodnoceno: „Tohtoročné povianočné stretnutie na Brnčálke bolo naozaj veľmi výnimočné, a to tým, že sa  spojilo v jeden úžasný celok, ktoý v sebe zahrňoval rôzne vekové kategorie, rôzne národnosti, ale hlavne rôzne športovo výkonostných jedincov od Top lezcov, lyžiarov až po začiatočníkov. Z čoho vyplýva, len jedno: že hory všetkých zbližujú a nerobia žiadne rozdiely….Takže za nás: jednoznačne vydarená akcička, k čomu prispelo aj miesto konania – Chata pri Zelenom plese.„

Další fotografie: FOTOGALERIE CHATA PRI ZELENOM PLESE – PROSINEC 2015.