Martin Štourač a Karel Svoboda z Beton Ski Teamu vyjeli v polovině února 2015 na přibližně sedmiměsíční expedici po Hedvábné stezce. S sebou si berou skialpinistickou výstroj, paraglide a věci na lezení. Na své cestě se chtějí v jednotlivých zemích pokusit o prvosjezdy na lyžích z řady různých kopců. Vyvrcholením výletu by měl být pokus o lyžařský sjezd osmitisícovky.
Expediční novinky budou pravidelně na www.betonski.cz a www.TuleniPasy.cz.
Martine, jak dokážeš skloubit skialp, paragliding a lezení dohromady? V krátkém videu, kde jsi představen, to vypadá, že místo snídaně lezeš, místo oběda lyžuješ a místo večeře létáš na paraglidu.
Chce to co možná nejvíce eliminovat práci a jiné povinnosti. Ne vážně, dělám sám na sebe, díky čemuž jsem časově flexibilní.
Měli jste nějaké vzory pro přechod na strmé sjezdy?
Nevím, jestli vzory, ale velkou inspirací je pro nás určitě Miro Peťo. Když jsme začali brouzdat po jeho webu, tak nám bylo hned jasné, že tohle je přesně to, co bychom chtěli zkusit. Potom určitě Jirka a Ondra Švihálkovi. Na nich nás zaujalo, že kromě velmi zajímavých sjezdů, někdy v exotičtějších destinacích nebo vyšších horách, jsou schopni udělat i super videa.
Z těch zahraničních lyžařů určitě průkopníci strmého lyžování jako Pierre Tardivel, nebo Jean Bovin, o jejichž sjezdech člověk čte v průvodcích a doufá, že si co nejvíc z nich bude moci sám zkusit. Z mladší generace taky Fredrik Ericsson nebo Andreas Fransson (pozn. redakce, Andreas Franson zahynul v lavině v Chile na podzim 2014).
One world – two skis
Jak Vás napadla takto dlouhá lyžařská cesta? V roce 2004 jsme v Íránu potkali dva Švýcary, kteří dokončili vysokou školu, pořídili dodávku a vyrazili na lezecký výlet od Evropy po východní Asii. Vypadá to, že jdete v jejich šlépějích, akorát na vyšší úrovni – lyže, paraglide, lezení…
Měli jsme v plánu být tuto sezónu pár měsíců v horách a věnovat se strmým sjezdům. Jednoho pošmourného listopadového rána s kocovinou po návštěvě dejvické nádražky, jsme se pak bavili o místech, které bychom chtěli někdy s lyžemi navštívit… Balkán, Kavkaz, Írán. No a pak Martin přišel s tím, že to podnikneme jako jeden výlet. Hned jsme věděli, že to je super nápad, ale že bude hodně zběsilé to během tří měsíců z nuly celé zorganizovat. Navíc, když mě čekaly advokátní zkoušky.
Neodradily Vás zatím podmínky ve vysokých horách, kdy jste v létě 2014 se zázrakem přežili lavinu na svazích nejvyššího kopce bývalého Sovětského svazu – 7495 m vysokého Piku Komunisma?
Jak se říká, co Tě nezabije, to tě posílí. Komunista byl ale určitě obrovská lekce. Podmínky ve vysokých horách je často hodně těžké odhadnout a obecně riziko je větší. Spíš jsme si po Komunistovi řekli, že to na takhle vysoký kopec chce více času, aby člověk nebyl podvědomě pod tlakem.
Co jsou vaše hlavní cíle a obecně trasa?
Hlavním cílem je určitě přežít J když se navíc povede nějaký pěkný nebo nový sjezd, budeme jen rádi.
Trasa je dána pohořími, která chceme navštívit – tedy Balkán – východ Turecka (pohoří Kačkar a hora Ararat), Írán (pohoří Alam Kooh a nejvyšší hora Damavánd), Kyrgyzstán (pohoří Tian-Šan), Tádžikistán (pohoří Pamír) a Nepál (Himaláje).
Mohou se po cestě přes tak různé země objevit nějaké byrokratické problémy?
S tím se počítá, je to jedna z velkých neznámých a skvělá příležitost pro zlepšení diplomatických schopností. Přípravu jsme nepodcenili a už před odjezdem se snažili trénovat (někdy dvoufázově) na ambasádách a českých úřadech.
Vyrazil takto za lyžováním už někdo před Vámi?
Co víme, skupinka novozélandských lyžařů takhle před pár lety projela Hedvábnou stezku z Číny do Evropy, ale jejich cílem bylo spíš si „udělat čárku“ a polyžovat v co možná nejvíce zemích, které projížděli. My bychom chtěli navštívit méně pohoří, a pokud to podmínky a počasí dovolí, zkusit nějaké těžší nebo nové sjezdy.
Takže jste první lyžaři, kteří mají něco takového v úmyslu. Z vašich materiálů vypadá závěr expedice dost ambiciózně – za ideálních podmínek dvě osmitisícovky na lyžích. Shodou okolností jsou to ty samé, na nichž na podzim 2014 působila expedice Dynafit Double 8 (přesun mezi kopci na kole a pěšky), která skončila tragicky sto metrů pod vrcholem Shisha Pangmy. Tři ze zúčastněných skialpinistů byli smeteni lavinou při výstupu, a dva z nich to nepřežili. Jak se díváte právě na riziko lavin na takto vysokých kopcích?
Původní plán byl zkusit Cho Oyu a Shisha Pangmu – tedy osmitisícovky, které jsou obě dobře lyžovatelné a nacházejí se kousek od sebe. Tahle varianta by ale byla příliš nákladná, takže jsme nakonec zvolili Manaslu, které se dá pořídit několika násobně levněji. Jinak co se rizika lavin týče, máme z toho určitě velký respekt a budeme se snažit dělat vše pro to, abychom zase v nějaké neskončili.
Co používáte za lavinovou výbavu?
Doposud jsme jezdili s klasickým lavinovým setem, tj. pípák, sonda a lopata. Po zkušenostech z Pamíru jsme si řekli, že by to chtělo výbavu trochu vylepšit. Na náš současný výlet tak vyrážíme s lavinovými batohy Pieps Jetforce. Pro naše účely jsou úplně ideální – při jejich aktivaci totiž není nutné vyměňovat kartuše se stlačeným vzduchem/plynem. To by v odlehlých oblastech, které budeme navštěvovat, bylo logisticky velmi náročné.
Jaké budete mít lyže, boty, pásy?
Každý vezeme dva páry lyží. Z BoatParku máme na testování lyže G3 District Carbon 112 a G3 Zenoxid 109, vázání G3 ION, pásy G3 a hůlky G3 VIA. Na Pamíru měl Martin lyže G3 Synapse Carbon 112 – které se osvědčily skvěle, uvidíme, jak se osvědčí tyhle. Co se bot týče, Martin jezdí v Dynafit Mercury a já v Scarpa Maestrale. Jako rezervu s sebou bereme i moje starší Scarpy.
Obecně vybavení na tak dlouhou cestu?
Asi stejné jako na kratší výpravu do vysokých hor. Některé důležité věci máme rezervní, ale samozřejmě auto má své limity. Takže například jídla jsme nebrali hodně. Až dojdou zásoby, tak budeme doplňovat z místních zdrojů. Aspoň budeme mít pak srovnání.
Na rozdíl od předchozích výprav s sebou ale bereme více „techniky“. Protože důležitým cílem naší akce je i natáčení a focení a v zimních horách se baterie velmi rychle vybíjejí, máme s sebou několik solárních panelů a power bank od GoalZero, díky kterým budeme moci nabíjet i v hodně polních podmínkách. Zatím se obzvlášť osvědčuje power banka Sherpa 100.
Také s sebou bereme počítač – Panasonic Toughbook CF-C2 – měl by vydržet všechno. Vzhledem k délce naší akce, chceme co nejvíce zůstat v kontaktu s rodinou, kamarády a všemi, co je naše výprava zajímá, takže počítač používáme pro psaní blogu, úpravu fotek, skypování domů.
Pro nás velmi důležitou věcí je zálohování fotek, a pokud rychlost připojení dovolí, tak i videí. Zálohujeme online na OneDrive.
Přestože jsem byl vždycky spíše odpůrcem braní hodně techniky na cesty, tak myslím, že pro naší akci jsou obrovskou výhodou a někdy by to bez nich ani pořádně nešlo. Občas řešíme ad hoc změnu trasy a jedeme do míst, nebo hor, s jejichž návštěvou jsme před tím nepočítali. Člověk na webu najde potřebné informace a během chvilky si do telefonu nebo počítače nastahuje potřebné informace.
Myslím, že technologie nám opravdu hodně pomáhají a do určité míry umožňují realizovat dřív nemyslitelné věci.
Jaké jste zvolil auto, a co vše jste s ním před tak dlouho cestou provedli?
Naše auto, které jsme pojmenovali Ponorka, je offroadově upravený Nissan Patrol GR Y 61 –např. zvednutý a vyztužený podvozek, zvýšené sání, a řada dalších úprav. Příprava auta na takovou akci je docela věda – to je na samostatný článek. Každopádně bez pomoci Karola Suchého, zvaného „Karlíto“, nevím, jak bychom auto v tak krátkém čase sehnali a připravili na cestu.
Co se interiéru týče, tak máme vymontované zadní sedačky a z desek vyrobenou postel. Pod ní je úložný prostor na věci. Kvůli úspoře místa samozřejmě spací prostor není moc vysoký, takže cesta do/ze spacáku je vždycky lehkým gymnastickým cvičením.
Kulturně poznávací…
Vaše zaměření je dost obecné, proto se dá předpokládat, že se kromě lyžování máte v úmyslu se věnovat i jiným aktivitám. Které to jsou?
Určitě aktivity kulturně-poznávací. Z našeho výletu vznikne seriál šesti dokumentů pro Českou televizi. Každý díl bude kombinovat naše putování danou oblastí/zemí, kde navštívíme pár zajímavých míst, a které bude zakončené v horách – ať už na lyžích nebo na paraglidu.
S padákem? Už víte, jak je to s paraglidingem v Íránu? Představa sletu z čtyřtisícového Tochalu tyčícího se přímo nad mnohamiliónovým Teheránem musí být dosta fascinující.
V Íránu je Martin v kontaktu s několika místními piloty, kteří už se moc těší, až mu budou moci ukázat, co Írán nabízí za paraglidové možnosti. Tak uvidíme, jaké budou podmínky!
Průběh expedice budete moci sledovat na blogu Beton Ski teamu a na sociálních sítích Facebook a Instragram pod #SkiToCloud. A také na webech hedvabnastezka.cz, tulenipasy.cz, v České televizi, na Rádiu Beat a v časopise Snow. One World, Two Skis se mohlo uskutečnit díky sponzorům: Hanibal, Boatpark, GoalZero, Microsoft, Panasonic, Direct Alpine a dalších.
První promítání z výpravy One World Two Skis bude na pražském festivalu OBZORY.
