Libor Dušek

Komplexní společensko­‑politická změna po pádu železné opony přinesla v dravých 90. letech takřka nekonečnou plejádu nových možností, pochopitelně i v drtivé většině sportovních disciplín. Skialpinistům o to víc, když otevření hranic umožnilo běžným smrtelníkům snadno vycestovat do rozsáhlejších a strmějších pohoří, než se nacházely na území ČSSR, resp. ČSFR či nakonec ČR.

Tento článek pojednává o prvních propagátorech a aktivních skialpinistech Liberecka v 70. a 80. letech. Určitým paradoxem je fakt, že skialpinismus v pravém slova smyslu nikdo z nich v Jizerkách nikdy neprovozoval, poněvadž to s ohledem na terén pohoří ani není možné. Nicméně tamní osobnosti, zejména René Bulíř, jsou naprosto klíčové pro rozvoj této disciplíny v Čechách.

V našich horách zažívají v posledních letech disciplíny spojené s pohybem na lyžích se stoupacími pásy významný boom a až masové rozšíření.

Štít Nošak – persky „Devět rohů“ (7492 m) je druhou nejvyšší horou Hindúkuše a nejvyšším bodem Afghánistánu. Navíc je možné sjet kopec na lyžích, o což se už v roce 2015 pokoušela dvojice Beton Ski Team v rámci výpravy One World Two Skis po Hedvábné stezce. Nošak je jednou z mála sedmitisícovek, na kterou stojí povolení jen 20 amerických dolarů.