Rostislav Tomanec se narodil v roce 1965 a od dětství dělal závodně mnoho sportů, hlavně gymnastiku, lyžování a atletiku. V roce 1987 pověsil závodní lyže na hřebík a začal se výkonnostně věnovat sportovnímu a skalnímu lezení, 10 let profesionálně. V roce 2004 skončil a za pár let se začal věnovat ferratování a rekreačnímu horolezectví v Tatrách a Alpách, nejvíc ho zajímaly vrcholy, kde ještě nebyl. Skialpy obul v prosinci roku 2013 nejprve jako možnost přiblížení k zimním tatranským stěnám a šlapání se ženou na sjezdovkách. Ve volném terénu začal sám. Brzy však zjistil, že se z těch krásných vrcholů dá i sjíždět. Další zimu v únoru sjel Satana do Mlynické doliny a tím tomuto kouzlu definitivně propadl. K dnešnímu dni sjel ve Vysokých Tatrách 48 štítů a vrcholů a dalších necelých 20 v Západních a Nízkých, často nejtěžšími liniemi.
Ve skialpinistické sezóně 2018-2019 jsem se zaměřil především na krásné sjezdy a na první místo byl samozřejmě zařazen tento velkolepý sjezd s převýšením celý kilometr až na Mořské oko na polské straně Vysokých Tater. Ačkoli je sjezd o stupeň lehčí než ty opravdu těžké sjezdy, které jsem slyžoval o rok předtím, celkově je hodně náročný a hlavně komplikovaný.
Koncem března se mi zcela neplánovaně podařil zajímavý podnik. Ve třech dnech jsem s podporou parťáků zlyžoval tři vážné extrémní sjezdy, všechny v 800 metrů vysokých stěnách a ve třech různých údolích. Přitom jsme jeli jen obhlídnout podmínky a při nejlepším sjet jednu velkou linku.
Ačkoliv podmínky v Tatrách se děsně rychle mění, tak se mi nečekaně už v lednu podařilo sjet tři těžké sjezdy se sklonem nad 50° a značnou expozicí! Přitom Ďáblův žlab byl pro mě dosud technicky nejtěžším sjezdem. Když to nečekáš a jsi připravený, tak můžeš zažít opravdu fantastické věci!
Po týdenním oteplení sníh zmrzl a na sluníčku poslední březnovou sobotu pomalu měkl v krystalický firn. Ranní výstup do Baníkovského kotle šel hladce na zmrzlé desce a lezení jižní stěnou na východní hřeben mezi skalami pokračoval stále v dobrém a pevném sněhu.
Mekka ve skialpinismu znamená alespoň u nás v Třinci Žiarskou dolinu, pro níž je tady na webu už uvedena řada sjezdů v Katalogu skialpových túr. Žiarská dolina se vyznačuje malebnou krajinou, velkými horami, houpavými sjezdy, mnoha sedly a ještě více žlaby až po skalnaté super extrémy z Baníkova, Prislopu a za Žiarským sedlem také z Ostrého Roháče.
Vysoké Tatry už jsou pořádné hory, nedá se jenom píchnout prstem do mapy a říct si: „Sem si vyšlápnem!“ Takový kopce už chtějí znalost terénu a vědět, co si můžete dovolit. Rosťa Tomanec z týmu Climbing Technology je v zimě v Tatrách jako doma, takže nám sepsal pár tipů na túry a sjezdy nedaleko Štrbského plesa.
Do Vysokých Tater jezdíme pravidelně celou zimu, ale stejně se nejvíce těšíme na jaro, kdy jsou sněhové podmínky i počasí obvykle nejlepší. Pár dnů v první polovině dubna může být vyplněnon krásným skialpem, strmými i extrémními sjezdy.