Michal Kužela

Před tím, než schováme naše split-kamarády, jsme se rozhodli rozloučit se sezónou někde, kde ještě sníh drží i během těchto prvních květnových dnů. Po zvážení všech pro a proti padla volba na Dolomity a jejich hlavní vrchol Marmolada (3343 m).

Je půlka února a zima stále nikde. Ta skutečná zima, prašanová! Jenže chutě jsou větší a slibované slunečné počasí je aspoň náznak menšího rohlíku na našich obličejích. Domluva opět stylem jede se hned, znamená to, že odjíždíme ve dvoučlenné sestavě směrem na východ, kde jsou naším cílem oblíbené Vysoké Tatry.

Další horská terénní lavinová předpověď nás vrhla směrem na východ, do naší prakticky domácí tatranské lokality zlehka ošoupat tulení pásy a zaškrtat hranami o tatranské končiare. Tentokráte nezaváhal ani jeden z prvních českých leaderů a průkopníku splitboardingu náš interní náčelník Jirka „Bůža“ Bůžek, což nás všechny velmi potěšilo.

Ráno 16. března vstáváme na Chatě pod Soliskem a po sedmé hodině vycházíme směrem na Predné Solisko. Stále nevíme přesný směr, kam půjdeme. Počasí je jako na objednávku, a proto se nahoře opět kocháme. Nakonec přicházíme s návrhem sjet do Furkotské doliny a dojít až na její konec, konkrétně na Furkotský štít.

Ve Vysokých Tatrách je hlášeno krásné jarní počasí, a tak přichází rychlá domluva s tím, že zkusíme někde zůstat aspoň na dvě noci a dále se uvidí. Ještě skoro při odjezdu domlouváme přespání ve vlastním na Chatě pod Soliskom (1840 m). Při odjezdu probíhá vše normálně a odjíždíme „jen“ s 90minutovým zpožděním.