Karel Svoboda

Vydali jsme se se Simonem po stopách Vlada ‚Gipsyho‘ Tatarky a jeho velekrásného projektu – třídenního skialpinistického okružního přechodu Vysokých Tater, z Chaty při Zelenom plese jižní částí pohoří od východu na západ a severní částí zase zpět na Zelené pleso.

Cesty do hor jsou plné příběhů – radostných, smutných i naučných. Jeden z nich se podařilo zachytit fotoreportérovi časopisu Bravo, který monitoruje cesty pražské formace Beton Ski Team, do exotických destinací (např. Vysokých Tater).

Epicentrum dubnového zemětřesení bylo kousek od Manaslu (8160m), o jehož sjezd se budeme pokoušet během září a října v rámci expedice Czech Manaslu 2015 a budeme tak zakončovat naši dlouhou cestu. Pro spoustu lidí z postižených horských oblastí je po téhle pohromě pomoc zvenčí jedinou možností jak se znovu postavit na vlastní nohy. Proto bychom rádi přispěli i svoji troškou do mlýna a během srpna vybrali peníze, které pak během expedice předáme v některé z vesniček pod Manaslu na vybraný projekt.

„Co jste tam dělali? Kontrole jste řekli, že jedete do vesnice, a o kus dál jste zahnuli do údolí. Tak co? Lyže, cože?? Chci vidět fotky. Hned.“ Hm, na téhle vojenské základně turecké armády to asi nebude další příjemné pozvání na večeři, je nám jasné po prvních pár větách z úst jejího velitele.  

„S lyžemi tam ještě nikdo nebyl, nemůžete jít sami, raději Vám půjdeme ukázat cestu“ – trvali na svém místní, a tak jsme první část výšlapu do doliny měli s doprovodem. A se skvělou piknik snídaní u potoka, kterou nám naši dva průvodci připravili. Dál do nitra těhle zapadlých hor už nám společnost dělaly jenom krysy s vercajkem na 4-5 dny zakousnuté do zad. Údolí Cennet Cehennem (kurdsky „Nebe a peklo“) je jako divoká kráska. Dělá drahoty a schovává se v mracích.

Ve dnech 19. až 21. června 2015 se uskuteční prnví ročník Festivalu horolezeckých filmů Český ráj na Hrubé skále u Turnova. Můžete tam vidět i vidět film The Pamir Game – šestnáctiminutový film z loňské skialpinistické výpravy Beton Ski Teamu na Pik Komunisma a Pik Korženěvská. A to včetně laviny z Piku Korženěvská!

Jarní kemping na pláži u jezera, v horách ani živáčka a při troše stěští i sjezd parádním prašanem. Okolí jezera Van ve východním Turecku stojí za návštěvu a dá se využít i třeba jako aklimatizace na nedaleký Ararat.

Na obzoru nad skalními městy a mystickou krajinou turecké Kapadocie se tyčí vyhaslý vulkán Erciyes Dag (3900 m). Erciyes Dag nabízí rychlý přístup pod kopec a pěkný strmý sjezd. Lákadlo, kterému při prolézání atraktivních památek Kapadokie nejde odolat.

Největší obtíže hlubokého sněhu jsou snad za námi, překonáváme strmý výšvih a svah se narovnáná. Nepadne o tom ani slovo, ale oba tušíme, že cesta v vrcholu Piku Komunisma (7495 m) je otevřená. Zase už na pásech stoupáme vzhůru. Najednou se ozve tupé, hlasité lupnutí. Svah nad námi jako by se vzedmul a tenhle děsivý expres vyráží směrem k nám. Radost v očích vystřídá děs. Tak tohle je ta jízda k nebeskýmu báru?

Hlava se Ti motá, tak vysoko jsi ještě nebyl. Výhledy neskutečné, ale zase to šimrání v zádech. Slunce už je nízko, sotva stojíš na úzkém vrcholovém hřebínku, bezpečnější to bude na čtyřech. Teď, že mám nasadit lyže a pustit to dolů po rychle tvrdnoucím svahu?