Jiří Švihálek

Přemýšleli jste někdy nad slovem skialpinismus? Že se jedná o složeninu slov ski a alpinismus? Fakt tak zřetelný, že se na něj bohužel občas trochu zapomíná. Prostě buď se jde lézt, nebo se jde na skialpy. Ale my si řekli ne. Zkusili jsme těžký ski-alpinistický přechod přes vysokotatranské vrcholy. A podařilo se.

Čas letí jako splašený, do Norska vtrhlo jaro s nevídanou dravostí. Sníh na ostrovech mizí přes očima a padají laviny mokrého sněhu. Je čas vyrazit dál na sever, do kraje Troms, domova Laponců, sobů a obřích sněhových úhrnů. Čekají nás Lyngenské Alpy a hornatý ostrov Kågen, kde sníh zůstává až dlouho do léta.

Během sedmitýdenní skialpinistického road tripu jarním Norskem jsme navštívili i okolí Narviku, regionu, z kterého vybíhá řetězec Lofot směrem do oceánu. Protože zde pár let před námi působil i náš oblíbenec Andreas Fransson, rozhodli jsme se jít po jeho stopách.

Po několika vydařených extrémcích v jižním Norsku bylo třeba otočit list a ještě před přesunem do severního Norska okusit tundru. A protože jsme museli hodit Johanku do Otty na bus zpět do Osla, Rondane byla jasná volba. Je to nadmíru hezký kout Norska, o čemž svědčí i fakt, že se jedná o jejich nejstarší národní park.

Nádherné počasí pokračuje, až se nám tomu nechce věřit. Nohy už odmítají spolupracovat, máme za sebou pět túrových dní jednu po druhé a chce to odpočinek. V Sunnmøre jsme stihli čtyři kopce, a to je ažaž. Přestože nechceme dobrým počasím plýtvat, rozhodujeme se pro rychlou návštěvu Ålesundu a následný přesun do Romsdalu, domova obřích převýšení, trollů a Kiliana Jorneta (- že by ty atributy spolu nějak souvisely?).

Po krásném úvodu v nejvyšším norském pohoří Jotunheimen nás to logicky táhlo do fjordů. Johanka s námi měla být pouze dvanáct dnů, a tak nebylo na co čekat. Lyžování nad mořem je jedním z nejhezčích zážitků, které vám může skialp dát! A když fjordy, tak rozhodně Sunnmørské Alpy.

Nápad vyrazit na velký skialpový road trip do Norska se rodil, dá se říct, dlouhé roky. Poprvé jsme Norsko navštívili ještě s rodiči v roce 2005 a 2006, poprvé lezecky pak v roce 2009, kdy se nám podařilo několik prvovýstupů na lofotských ostrovech. Teď nás čekalo sedm dnů skialpování se začátkem v nejvyšším norském pohoří Jotunheimen.

Nejnovější film a přednáška z dílny Kejda Ski Teamu nám představí jedinečnost extrémního skialpu v norské jarní krajině. Originálními sjezdovými liniemi nad hlubokými fjordy a jejich temnými vodami, ve spletitém světě zasněžených ostrovů, nad nekonečnými rozlohami arktické tundry, okolo žulových monolitů i na blyštivých kontinentálních ledovcích a jejich nunatacích nás provedou bratři Švihálkové.

Bratři Švihálkové alias Kejda Ski Team se v zimní sezóně 2014-2015 zaměřili na odhalování skialpového potenciálu marockého Atlasu. S cílem najít co nejzajímavější sjezdové linie v nejvyšších částech Atlasu vyrazili do severní Afriky hned dvakrát. A důraz byl kladen také na dokumentaristickou stránku věci. Výsledkem jejich snažení je film Whiskey Berber, který představí tři hlavní oblasti tohoto horského pásma, Mgoun, Toubkal a Tazarhart a tamní skiextrémové linie, zavede nás do rušného Marrakéše a ukáže skromný život Berberů, obyvatelů horských vesnic.

Sezóna 2014 ve strmých sjezdech definitivně skončila návratem Jirky Švihálka z expedice Dhaulagiri a je čas na bilancování. Jirka v rámci tréninku na Himaláje nastoupal s lyžemi na nohou či na zádech asi 106 000 výškových metrů a uskutečnil 33 sjezdů s maximálním sklonem 45° a více. Z toho pak bylo 16 sjezdů se sklonem 50° a více.