6. místo na Transylvania Ultra trail 2019 pro Roberta Frohna

Fotogalerie Transylvania Ultra Trail 2019 >>

Jedná se poměrně o mladý závod, jehož šestého ročníku jsme se konečně zúčastnili 18. května 2019. Je zde zahrnuto několik závodů, od 100 km tratě až po 20 km horský běh, které pokryjí choutky běžců všech výkonností. Malebné údolí městečka Bran, nedaleko většího města Brasov, je obklopeno krásnými karpatskými vrcholky hor místních pohoří jménem Bucegi a Leaota, které zasahují do úplného východního cípu pásu Karpat s nejvyššími vrcholky nadmořské výšky cca 2500 metrů.

Už při zkoumání map zdejších vrcholků a hor, jsme překvapeni, jak jsou hustě protkány turistickými stezkami a i v terénu jsme si vyzkoušeli, že jsou opravdu všechny trasy vzorně značeny.

Transylvania Ultra Trail ve znamení sněhu

Ale zpátky k samotnému závodu. Nejedná se o žádnou alpskou pouťovou jízdu. Respekt ze závodu dodává nejen Draculův hrad, od kterého se startuje a v jehož podhradí je umístěno i centrum závodu, ale především časný termín konání samotné události. V Karpatech je v květnu počasí ještě velmi nestabilní, tedy aprílové a na vrcholcích je zpravidla pokaždé ještě spousta sněhu. Zároveň nečekejte, že trať povede upravenými chodníčky a že vám technické pasáže nedají zabrat.

Registrace probíhá už v zimě a je potřeba počítat s tím, že nejdelší distance bývá už koncem ledna beznadějně vyprodána. Dále se nabízí trasy délky 80 nebo 50 km, kdy je doba pro registraci delší.

Bohužel, stejně jako v jiných nejen evropských zemích, překvapila pořadatele letošní jarní sněhová nadílka, která znemožnila přístup na nejvyšší body trasy, tedy vrchol Omul, přes který vedla nejdelší distance dokonce dvakrát. Pár týdnů před startem se tedy dovídáme, že ze 100 km trati, bude 75 km, z 80 km bude 60, atd. Je to celkem nemilá zpráva, obzvlášt když dorazíme na místo a vidíme všude kolem tu zasněženou nádheru, do které se nepodíváme.

V ten moment mě fakt nemrzelo, že jsem tu letošní registraci propásla a jela jen jako doprovod. Koneckonců jsem si na vlastní kůži vyzkoušela část původní trasy a zjistila, že stezky opravdu schůdné nejsou a minimálně jednou zasněženou skalní soutěskou s řetězy (o tom, že tam jsou řetězy vím proto, že pár metrů čouhalo zpoza teprve roztávajícího sněhu) nemám šanci vyjít, aniž bych disponovala mačkami a dvěma cepíny.

Nejdelší závod stručně shrnul náš nejúspěšnější Robert Frohn, který startoval na nejdelší trase v sobotu v 7 hodin ráno za neutuchajícího lijáku, aby doběhl do cíle o 10 hodin později za neskutečného pařáku. Aprílová Transylvania jako vyšitá.

Moje první Transylvánie ULTRA 2019 – Robert Frohn

Něco k závodu:

• skončil jsem na 6. místě z 310 startujících – není to neúspěch, to nemohu říct
• 77km/4.400m+ za 10 h 39 min. jako první Čech a druhý Slovák (druhý Čechoslovák)
• trasa se krátila z původních 100km/6.444m+ kvůli sněhové kalamitě v pohoří Bucegi týden před startem
• mít krizi na osmém km je hodně špatný začátek… ještě horší je, když vás předbíhá do kopce ghanská střela Titus, natáčející si vaší krizi pro svůj archiv – nakonec dokončil asi hodinu za mnou
• Rumunský Turek je první café, ze kterého jsem se nepoXral
• zachránila mě kombinace pizze a gumových medvídků s kyselými okurkami
• nadávat tady na Olafa je nesmysl, protože on za tu trasu doopravdy nemůže
• ..ale může za naší skvělou orientaci na stovkách v nesmyslných terénech tak, že jsem naváděl i místního bloudícího borce

Něco k jízdě do Rumunska:

• na každém desátém domku vlaje vlajka AC SPARTA PRAHA …už chápu, proč jim říkají „Rumuni“
• v každé páté vesnici mají „Čapí hnízdo“ a přesto tam nikdo neprotestuje
• dálnice v Rumunsku jsou o dvě třídy lepší než v ČR, vlastně i v Maďarsku jsou výrazně lepší, i na Slovensku, vlastně všude, kde jezdím
• při kontrole na rumunských hranicích potřebujete pas, nebo alespoň občanku, a vědět, kam jste ten doklad v autě ukryli

Nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích do Brašova

• Rumunsko 120 km/hod
• Maďarsko 130 km/hod
• Slovensko 130 km/hod
• Česko 80 km/hod a nápis „Musíme to opravit“

Obecné poznámky k Rumunsku:

• v rumunském kempu je čisto a bezpečno, ve Vysokých Tatrách by se měli od koho učit
• majitel kempu strčí do kapsy platbu za ubytování a na dotaz, proč si to nepřepočítá, jenom suše odpoví „Věřím Vám“
• cikorky tam mají stejný bordel jako v ČR a na Slovensku (to už nemůže být náhoda)
• kvalita potravin je tam na mnohem vyšší úrovni než v ČR/SK, asi specifická chuť místního zákazníka, naštěstí máme Andreja a ten začal svůj boj proti dvojí kvalitě potravin
• Rumuni mají smysl pro humor, když po 20 km jízdě na silnici plné výmolů naskočí na WAZE výstraha „Za 1000 m nebezpečný výmol na vozovce“
• Italská restaurace v Rumunsku je stejně špatná jako v Itálii, ČR nebo na Slovensku, i Maruška měla po snědení večeře hlad a to ani neběžela závod

Co se dozvíte, když vezmete Marušku na výjezd:

• že její SMART má nové stěrače, v kufru
• že její SMART má o polovinu vyšší hodnotu s novými letními gumami, teda kdyby je měl
• že odklonění závodu z nejvyššího vrcholu Omul (2505 m) kvůli vysokému lavinovému nebezpečí ještě nebrání holce z ČR k pokusu o sólo výstup bez vybavení, nevíte někdo, jak se Rumunsky řekne „Heeej, veľa vás tu zomiera“
• že je opět překvapená z toho, když si parta čtyř chlapů udělá na úvod nebo na závěr výjezdu „dýchánek“, a my jsme opět překvapeni, že jí to překvapuje
• že v Beskydech vlastně nikdo netrénuje (Ondra, Péťa, Radek, Tadeáš atd.), ale když vyběhnete kdykoliv na Lysou horu, potkáte tam všechny

Co zjistíte, když vezmete Jardu na výjezd:

• jak vznikne rozhodnutí o koupi běžecké bundy velikosti M (byla jediná v akci)
• na hranicích SK/HUN se s Mastercard dálniční známka koupit nedá, s Jardou ano (měl €ura)
• na hranicích HUN/ROM se s Mastercard dálniční známka koupit nedá, s Jardou ano (měl RON/LEI), pro matematiky a platby po celém světě platí JARDA ≥ MASTERCARD

Rumunsko je úžasná krajina, kam má smysl se ještě vrátit nejenom na Transylvánia 100K. Moc děkuji za doporučení kamarádům stovkařům – tohle mělo smysl.