Osmidenní důkladné vyzkoušení vázání Dynafit BEAST v Makedonii v březnu 2013

Kdy jsem Dynafit BEAST používal:
Makedonie – lyže, board, sněžnice, skialp, 1. až 10. března 2013
Freeridová neděle v Makedonii 3. března 2013
Skialpinistický a snowboardový výlet na Titov vrv (2748 m) v Makedonii

S vázáním Dynafit BEAST jsem se poprvé setkal při Parádní Dynafit Press Event v italských Dolomitech v lednu 2013 a můj dojem byl velmi kladný. Podrobný popis je uveden na Představení nového freeridového vázánní Dynafit BEAST v lednu 2013. Základní porovnání s dosud nejrozšířenějším DIN 16 vázáním Marker Duke EPF (starší model 2000 výškových metrů s vázáním Marker Duke 16 na Kamčatce) je tam taktéž uvedeno. Není potřeba dříve napsané opakovat, stejně jako odůvodnění, k čemu je vázání s DIN 16. Jednoduše, DIN 16 je dnes hardcore freeride standard, resp. je to freeridový axiom, o němž se nediskutuje.

Jelikož jsem zaměřen na skialp a s hardcore DIN 16 freeride nemám relevantní zkušenosti, následující řádky budou z pohledu člověka, který si vázání nastavuje maximálně na DIN 12. V Makedonii jsem měl Dynafit BEAST na parádních lyžích Dynafit Huascaran v délce 186 cm (135–114–124 mm) a k nim boty Dynafit Mercury. Z osmi dnů makedonského lyžování jsem vyzkoušel jak tvrdé, tak měkké sjezdovky, rozježděné neupravované freeride svahy v okolí upravovaných sjezdovek a skialp (např. Skialpinistický a snowboardový výlet na Titov vrv (2748 m) v Makedonii) – přemrzlý hrbloatý sníh-květák, krustu, sluncem rozměklou sněhovou břečku, jen ten prašan chyběl.Na skialpových a nebo freeridových lyžích používám nastavení vypínací síly obvykle v rozmezí DIN 9 až 10. Skákání cíleně neprovozuji, a tak bylo jasné, že plný rozsah nastavení vypínacích sil až do DIN 16 nevyužiju. Vázání jsem nastavil na DIN 11 a tešil se na praktické použití.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Základní postřehy s Dynafit BEAST jsou tady:

• zapínání do vázání – špička: přestože používám vázání Dynafit TLT více než třináct let, měl jsem ze začátku trochu problém se zacvaknutím špičky vázání – není to tak jednoduché jako u klasického Dynafitu, do něhož se cvakám téměř stejně jako do nášlapných pedálů na kole. Pro Dynafitistu je potřeba se trochu přeučit a zvyknout si na to, že je potřeba se lépe podívat, kde strkáte špičku boty. Pokud přejdete na Dynafit BEAST z jiného vázání (tj. bez klasických TLT návyků), zacvakávání špičky zvládnete velmi rychle. Pozor, špička vázání je v poloze na sjezd (bezpečnostní vypínání) otočná, a proto je její zapínání jednodušší, pokud je napřed přepnuta na výstup.
• zapínání do vázání – patka: pata vázání Dynafit BEAST působí mohutně a předimenzovaně s velkou hlavní pružinou. Jak bylo uvedeno v Dynafit BEAST, na zapnutí není potřeba vyvinout žádnou sílu, když je zapínání zkonstruováno tak, že se děje silou maximálně DIN 4. Ani si tak nevšimnete, že jste zacvaknutí. Na rovině a tvrdém sněhu s tím není nejmenší problém, ale pokud máte ve vázání sníh nebo svah má větší sklon, osvědčilo se zapínat komplet špička-pata se špičkou vázání přepnutou na výstup, kdy je bota v ose lyže. Ve sněhu nebo na svahu se při přepnutí špičky vázání rovnou na sjezd může stát, že je pata boty lehce vychýlená a při snadnosti zapnutí vázání může dojít k tomu, že se netrefíte do osy lyže při malém vytočení špičky vázání a rozjedete se s odepnuto patou.
• vypínání vázání: hůlkou na špičku vázání nebo při přepnutí špičky vázání na sjezd botou či druhou lyží – velmi jednoduché a snadné.
• přepínání vázání sjezd-výstup: po sjezdu je potřeba se jako u dalších Dynafit vázání vypnout, nasadit pásy, přepnout brzdy a paty vázání na výstup a zapnout se do vázání. Opět velmi jednoduché – freeridově zaměřené aktivity jsou jiné než skialpinistické závody, kde se stoupací pásy často nasazují a sundávají, aniž by se vypínalo vázání – u freeride toto nehrozí.
• přepínání vázání výstup-sjezd: po výstupu je potřeba přepnout patu vázání na sjezd (lze hůlkou nebo rukou) pro uvolnění brzd a v případě, že se stoupací pásy sundají se zapnutými špičkami vázání, je možné zacvaknout paty a připravit se ke sjezdu.
• změna výšky podpatku vázání: dle libosti a zvyku jak hůlkou tak rukou. Základní výška podpatku vázání je rovnou nastavena při přepnutí vázání ze sjezdu na výstup (bota je trochu zešikma), neboť zároveň blokuje brzdy v poloze pro výstup.
• stoupací železa: k vázání Dynafit BEAST jsem v březnu 2013 neměl stoupací železa k dispozici, takže nemohu relevantně posoudit.

Dynafit BEAST klady:

• bezkonkurenčně nejnižší hmotnost mezi DIN 16 vázáními – výrazné ušetření sil
• výstup – zvedá se jen samotná bota, žádné rámy, apod. – výrazné ušetření sil
• přepínání podpatků hůlkou
• mírný náklon (vepředu 17 mm a vzadu 23 mm nad lyží) boty při základním výškovém nastavení paty vázání pro výstup
• použítí bot pro Dynafit vázání se záměnou patní výztuhy – místo klasické Dynafit verze je výztuha široká přes celou patu lyže kvůli výrazně vyššímu DIN

Dynafit BEAST zápory:

• pouze omezený počet kusů k prodeji v roce 2013 a tím i předpokládaná vyšší cena
• pro ty, co jsou zvyklí na klasické špičky vázání typu Dynafit TLT je potřeba si zvyknout na odlišný způsob zapínání
• pro zaryté odpůrce Dynafitu je špička vázání ještě málo robustní

Shrnutí:
Nejsem příznivcem těžkých a ne zrovna nejlépe ovládaných vázání, a tak je z mého pohledu volba pro vypínací síly DIN 10 až 16 při montáži vázání na freeridové či heliskiing „fošny“ (např. Dynafit Huascaran) momentálně jednoznačná – Dynafit BEAST. Pokud nastavujete vázání v rozmezí DIN 10–12 je otázka volby vázání podstatně složitější a závisí na zvolených lyžích, lyžařském umění a předpokládaném použití. Jako alternativa je u Dynafitu dobře použitelné vázání TLT Radical FT Z12 s brzdami 110 mm.