Lavinu neodpružíš – zvlášť ne tu základovou jako na Nockspitze

Nockspitze (rovněž nazývaná Saile) je klasická jarní túra. Lyže nasadíš hned na parkovišti ve středisku Axamer Litzum a stoupáš severními úbočími až k Birgitzköpfl Hütte. Od chalupy se přehoupneš pod samotnou Nockspitze a stoupáš jejím severním žlabem – Mair Rinne. Brzo ráno je žlab ještě v hlubokém stínu a my kloužeme po tvrdém firnu – haršajzny jsme samozřejmě nechali doma.

První paprsky slunce se do nás pak opřou na severozápadním hřebeni.

Kousek po deváté, když se dole v Innsbrucku naši spolužáci trousí domů po velmi vydařeném večírku, my s Julií si užíváme parádního rána. Celé údolí Innu a začátek Stubaiských Alp máme jako na dlani. Ještěže jsme včera zavčas odešli. Teď nás za dnešní hodně brzké vstávání čeká odměna v podobě sjezdu Leintuchu (neboli prostěradla) – 400m dlouhého, nezvykle širokého svahu pohodového sklonu.

Na vrcholu se nám zdá, že je hodně teplo. Proto se rozhodujeme pro jistější variantu – sjezd po pravém rameni jihovýchodního svahu. Tahle varianta je sice lyžařsky méně atraktivní, ale od pohledu bezpečnější.

Jó, kdybych tak dával víc pozor na sníh pod nohama a nesoustředil se na to, jak nejefektněji vyfotit ve sjezdu Júlii, možná bych si všiml, že při odjezdu z plochého vrcholu si sníh pod lyžemi několikrát podivně „sednul“. Pro klid duše mi v tu chvíli ale stačí, že ráno je přeci „jen“ lavinová dvojka a sníh bude po noci určitě ještě pěkně přimrzlý.

Z vrcholu sjíždíme traverzem na ono bezpečnější rameno. Nejedu však do traverzu přímo, ale chci si užít aspoň 2-3 oblouky ve spádnici Leintuchu. Při tom se ale dostávám pár metrů pod mírný terénní zlom, pod kterým se sklon svahu zvyšuje. O pár chvil později mi ztuhne úsměv na rtech. Místo po krásném firnovém svahu lyžuji na velké desce – utržené základové lavině – která se sune dolů ze svahu. Málem se mi z ní podaří vyjet, ale v poslední chvíli se deska láme a jsem sražen dolů. Tohle bude ještě zajímavé!

Základová lavina je to z vlhkého sněhu, je těžká a zpočátku nejede nijak rychle. Mám tak aspoň čas odepnout lyže a zahodit hůlky – potenciálně nebezpečné kotvy. Situace se rychle mění, když celá ta masa vjede do žlabu pod Leintuchem. Světlo vystřídá tma. Mizím pod sněhem. Instinktivně se snažím chránit si aspoň hlavu.

Na konci žlabu se pohyb zpomaluje. Mám před obličejem vzduchovou kapsu. Ještě než se pohyb zastaví, zhluboka se nadechnu. Zabetonovaný ve sněhu čekám, co bude. Jakmile ale začne dojíždět i zbytek sněhu nade mnou, tlak v laviništi se rychle zvyšuje. Během chvilky mi drtí tělo a vytlačí všechen vzduch z plic.

Jak dlouho tohle můžu vydržet? Naštěstí je laviniště tak těžké, že se po chvilce dá celé znovu do pohybu a o nějakým 50 metrů se posune dál po louce, na kterou dojelo. Tlak se uvolňuje, a když se laviniště nadobro zastaví, mám pod sněhem jen jednu nohu.

Laviniště mělo dobrých 150 metrů na délku, v čele 3-4 m na výšku. Tam by člověk neměl šanci.

Já s obrovským štěstím vyvázl bez šrámu. Ztráty jen drobné materiální.

DÍKY, Alponoši!!!

Fakta:

• čas odtrhnu: 9:20 h
• výška odtrhu: cca 30 cm
• šířka odtrhu: cca 60 m
• sklon: cca 35 stupňů
• orientace: jihovýchod
• lavinové nebezpečí: dopoledne stupeň 2, odpoledne stupeň 3; kompletní předpověď zde

Poučení pro příště:

Příprava:

1. Jistější by bylo zvolit vyšší kopec – viz textová část lavinové předpovědi
2. Pokud je teplé jaro, je dobré počítat s tím, že teplota v noci může být místně vyšší než předpovídaná. Některé svahy potom v noci vůbec nebo jen slabě přimrznou a vrchní nosná vrstva může být lehce narušena.

Během túry:

1. Na vrcholu dávat pozor na „sedání sněhu“, případně si udělat sněhovou sondu.
2. Pokud mám pochybnosti o bezpečnosti svahu a svah v zimě neznám, radši zvolit jistější variantu sjezdu.
3. V tomto typu laviny by s velkou pravděpodobností pomohl lavinový batoh, díky kterému bych dost možná zůstat na povrchu nezasypán. Riziko mechanického poranění nebo udušení by tak bylo menší.

foto: Karel Svoboda  z Beton Ski Teamu
partneři Beton Ski Team: Boatpark, Hanibal